Mšenské děti se seznamují
se staršími dějinami
Sedmáci se vracejí na místo činu
Jako zkušení matadoři jsme opět po roce přestoupili práh Galerie Templ v Mladé Boleslavi, abychom se zapojili do programu experimentální archeologie a vyzkoušeli si některé činnosti typické pro dřívější časy. Minulý rok jsme přečkali pravěk a nyní, již o pár století moudřejší, jsme se vrhli na středověké dějiny. Začali jsme velmi povzbudivě, a sice katovským řemeslem. Není nic lepšího než vyzkoušet na spolužácích různé mučicí nástroje.
To bylo křiku, ale katovská kápě prostě stála za to. Samozřejmě jsme se jen nemstili, ale trochu se zabývali i módou. Středověkého rytíře jsme oblékli od hlavy až k patě, ozbrojili ho a vyzkoušeli na jeho drátěné košili tvrdost úderů meče. Každý správný rytíř musel mít erb, který byl vlastně jeho vizitkou. My jsme si prozatím (přece jen máme málo zkušeností) vyzkoušeli vyrýt znak do kousku kůže s menšími či většími úspěchy. Daleko lépe se nám dařilo při ražbě mincí, zde jsme byli už úspěšní všichni. Čím to asi bude?
Nic ale netrvá věčně, a tak se o slovo přihlásila škola, i když zatím ne ta opravdová. Rychle ke stolu, abecedu před sebe a krasopisně vykroužit jméno a příjmení. Zní to jednoduše? Tak si to zkuste v hlaholici, vždyť na Velké Moravě neměli ani všechna písmenka! Poprali jsme se s tím s hrdostí a za odměnu jsme se přizdobili pravou slovanskou záušnicí. Myslíte, že jsme si spletli slovo? Ale kdepak, my už jenom víme to, co vy zatím ještě ne.
Šestka dobyla pravěk, či pravěk dobil šestku?
Je tomu tak, odvážně jsme se vrhli na neznámé. Kdo to kdy viděl, abychom mohli používat jen nesmyslné kameny, byť poměrně ostré. Zkuste si rozřezat cokoli za použití malého kamínku, kterému se říká pazourek. Je to fuška, to vám můžeme potvrdit. Pořádně při tom vyhládne, jenže nikde žádné občerstvení, jen v misce trochu toho zrní. Nezbylo než zakleknout, chopit se dalších kamenů, zrní rozemlít na mouku, přidat trochu vody a placky jsou na světě. Jenže opět problém – kde sehnat oheň? Tak daleko jsme nepokročili, rozdělat oheň jsme jednoduše nestihli, ale ne že bychom se nesnažili. Zase umíme pomocí bezové větvičky vyvrtat díru do kamene, to jen tak někdo nezvládne. Během naší práce se nad námi kdosi slitoval a po úmorné dřině s vrtáním a řezáním se placky objevily. Někteří si šli i přidat, asi měli opravdu velký hlad, my ostatní jsme s díky odmítli. Nakonec jsme se seznámili ještě se stařečkem Ötzim, prohlédli si jeho umělecké fotografie na sněhu a tradá zpátky do Mšena.
Hana Dusílková