Pokračuje seriál rozhovorů se členy Divadelního
sdružení, dnes s herečkou Hanou Hrubou 
Jako třetí jsme v seriálu rozhovorů o
mšenském Divadelním sdružení oslovili herečku Hanku Hrubou. Má první otázka
nebude překvapivě patřit nově připravované hře, ale hře minulé. Na konci ledna
jste uvedli slavnostní premiéru dokumentárního filmu Pavla Hiřmana, který byl
natočen na motivy vaší hry „Ze života hmyzu“. Jaký měl dokument úspěch?
Na tento dokument jsem byla osobně moc zvědavá. Jako herci
totiž celou hru vcelku prakticky nevidíme, protože při zkouškách sledujeme pouze
své kolegy a při vystoupeních jsme v zákulisí a třeseme se trémou před každým
výstupem. Jelikož jsme se chtěli podělit o naše zážitky, pojali jsme promítání
slavnostně a pozvali několik hostů, kamarádů a těch, kteří nám nejvíc pomohli,
aby hra „Ze života hmyzu“ vůbec někdy nabyla reálné podoby. Natočený dokument
vůbec nezklamal a nás herce velmi pobavil. Vidět se totiž, jak bych řekla,
naživo a to ještě v určitých prostředích, kde jsme hráli… Myslím, že jsme měli
stejnou trému jako na začátku každého představení a o záchvatech smíchu během
promítání ani nemluvím. Atmosféru ještě umocnilo prostředí obřadní síně MěÚ, kde
se promítání uskutečnilo. Tento dokument bude ke zhlédnutí dostupný i všem těm,
kteří se na tzv. premiéru nedostali. Každý si ho bude moci zakoupit na DVD, nebo
kazetě VHS v městské knihovně, nebo v Elektroslužbách Andelt. Vřele doporučuji.
A teď už k novému představení. Vybrali jste tentokrát
komediální žánr. Jak se ti bude hrát, jsi komický typ?
Tento žánr mám moc ráda. Řekla bych, že mne uklidňuje. Sledovat
humorné a vtipné osudy lidí, pobavit se a zapomenout na každodenní starosti a
stres, to je přece moc důležité a já to považuji za bezvadnou relaxaci. Ostatně,
všichni naši herci si tento žánr přáli, i když se říká, že zahrát dobře komedii
je vůbec nejtěžší. Zahrát komickou scénu a být při tom „smrtelně vážný“, to není
vůbec jednoduchá věc . Myslím si, že nejsem zrovna komický typ, ale role, kterou
jsem dostala já, se mi hraje velmi dobře. Komičnost spočívá totiž v daných
situacích, a ne v komediálnosti herců. Někteří vyložení komici z našeho souboru
tím pádem mají větší problémy s rolí než já. A když mi to někdy opravdu nejde,
text mi neleze do hlavy a mám chuť s tím praštit, pak si vzpomenu na ostatní
členy souboru a řeknu si „to jim nemůžu udělat“ a je rozhodnuto.
Co říkáš obsazení hry? Trefil se podle tvého názoru
režisér Vízner do jednotlivých postav?
Pan režisér
Vízner nás už nějaký ten pátek zná a podle mého názoru se trefil naprosto
přesně. Ví, co může od jednotlivých herců očekávat a čeho jsou schopni. Máme v
souboru novou členku a myslím si, že i jí se role zamlouvá. Pan režisér nám
vždycky říká: Udělejte si psychologický rozbor role. Nám se do toho samozřejmě
nechce, je to pro nás práce navíc, ale musím přiznat, že to má něco do sebe. On
zřejmě kouknul na scénář, udělal si psychologický rozbor a obsazení bylo na
světě … (smích)
Hraješ také manželku svému životnímu partnerovi a při
vašich scénách je někdy pěkně veselo. Používáš na něj některé „triky“ ze svého
soukromého arzenálu?
Ano, i v této hře hraji manželku
svému partnerovi do nepohody a možná právě proto se mi hraje tak dobře. Nemám
žádné zábrany a můžu si dovolit téměř cokoli. Na jevišti je možná při našich
scénách veselo, ale na zkouškách tomu tak není. Většinou máme při zkoušení
daného textu nebo scény jiný názor, a to pak jsou i krušné chvíle. Toto platí
obzvlášť, když si zkoušíme doma. A co se týče „triků“, které bych mohla použít
ze soukromí? Jednak ty se na jeviště rozhodně nehodí, ale doma spíš používám
divadelní repliky. Je to vtipné a oba nás to pobaví.
V tvé roli tě neustále svádí starší seladon, hoteliér
Heinz. Imponují ti v soukromém životě starší muži?
V
této hře mě opravdu svádí starší muž typu, jak už jsi napsal „seladon“, ale ve
skutečnosti se mi tyto typy protiví. Tedy, ne že bych měla něco proti starším
mužům, otázkou je totiž, jakou hranici jsi zvolil pro slovo starší. Já si
myslím, že ani nezáleží tak moc na věku, ale jaký člověk ve skutečnosti je.
Vždyť ty jsi, Václave, taky docela dobrej...
Václav Novák