Režisér Vízner
hodnotí uplynulou divadelní sezonu
Mšenští divadelníci vstoupili do nové sezony studiem hry "Dovolená s rizikem". O
zamyšlení nad uplynulým obdobím jsme požádali Jaroslava Víznera, režiséra
mšenského Divadelního sdružení.
Blíží se přelom roku. Jak byste
zhodnotil uplynulou sezonu mšenského divadelního souboru z pohledu režiséra?
Nemohu než být naprosto upřímný. Je mi stále velmi
smutno z toho, co se stalo. Je mi líto té náramné a zajímavé práce na
představení Ze života hmyzu, jež přišla vniveč. Hry, jež měla úspěch a byla
připravena na dlouhou kariéru. Měl bych to vlastně pojmenovat vztekem, že si
členové souboru nevážili alespoň své náramné práce, když ne mě. Vše začalo
odchodem dvou hereček. Jejich argumenty jsem doposud nepochopil, ale respektuji
je. Někdy si pokládám otázku, co mají někteří lidé tolik na práci, že nemohou
věnovat – občas – jeden večer divadelnímu představení. Udělal jsem vše pro to,
aby se ztráta dvou hereček kompenzovala. Bylo to na dobré cestě, ale při prvních
obtížích se soubor rozhodl všeho nechat, i když bylo před námi kupř. dlouho
inzerované představení na hradě Houska. Vzalo mi to chuť do další práce. Jediné
hodnocení minulé sezony je absence odpovědnosti k práci souboru i k osobnímu
kreativnímu činění.
Chystáte také nové představení? Proč jste si
tentokrát vybral komediální žánr a konkrétně tuto hru?
Někteří z herců projevili lítost nad tím, co se stalo, i když na neobnovení hry
měli podíl všichni. Požádali mě o další spolupráci. Přijal jsem to s podmínkou,
že se budou všichni napříště zapáleně podílet na dalším životě souboru a
nenechají veškerou starost na mně. Hledal jsem v prvé řadě hru veselou, což bylo
společným přáním všech, ale hlavně hru s obsazením, jež si může osiřelý soubor s
tak málo členy dovolit.
Myslíte si, že můžete v tomto
představení potvrdit stoupající úroveň souboru, která je po uvedení hry Ze
života hmyzu nesporná?
Úroveň souboru je neoddělitelně
závislá na kvalitě práce herců. Já se vždy snažím jít co nejdál v kvalitě práce
a invence. Ale ta „úroveň“ může splasknout jako bublina, nebudou-li herci brát
práci vážně. Při minulé spolupráci jsem často slyšel: „My nejsme profesionálové,
nemůžete na nás chtít ...“ Moje odpověď byla a je: Právě naopak, protože jste
amatéři, musíte „dřít“ mnohem víc. Vytrvalá a dlouhodobá práce byla za úspěchem
Hmyzu. Napadá mě jeden rozhovor s jedním z herců, jenž velmi trpí kupř.
nedochvilností na zkoušky. Říkal mi: „Máme se sejít v 18 h, ale vy, pane
Víznere, raději přijeďte na 18.30 h. Vy jste nepochopitelně velmi přesný, my to
nedokážeme.“ To není o tom to dokázat, jde o to respektovat ostatní. A to platí
o herecké práci stejně. Pokud se někdo nepřipraví na zkoušku, nemá pražádný
respekt pro ostatní.
Na diváckou přízeň si Divadelní sdružení
určitě stěžovat nemůže. Měl byste nějaké jiné „tajné“ přání ohledně
souboru?
Měl – aby vzbudil u ostatních obyvatel zájem
o divadlo, aby inspiroval mladou generaci k tomu, aby místo postávání na náměstí
se k nám přidali. Dívat se na televizi, nebo postávat a pokuřovat je jistě
pohodlné a lákavé, ale do života to moc nepřinese. Nechápu, že se ve Mšeně
nenajde mladý člověk, jenž by se rád naučil režisérskou práci tím, že by mi
asistoval. Nerozumím. Nemám bohužel dostatek času vše táhnout. A ještě jedno
přání, aby se členové souboru – jeden jak druhý – zapojili do potřebných
pomocných funkcí, bez nichž divadlo nemůže existovat.
Právě
jste se vrátil ze Ženevy, byl jste tam pracovně? Máte ještě nějaké pracovní
aktivity v Čechách?
V Ženevě jsem dlouho bydlel a
pracoval i po ostatní Evropě. Všude se cítím dobře, a najdu-li práci tam nebo
jinde, stále je to stejná práce: Nikdy se nemuset stydět se pod svoji práci
podepsat. Aktivity mám různé: režii, herectví, scénáristiku či žurnalistiku.
Když pracuji na zahradě či na domě, nebo i jinak vyrábím rukama či hlavou, těší
mě to stejně. A tak odpověď je: ano. Hezké vánoční svátky a doufám, že v novém
roce si budeme vybírat mezi početnými zájemci o divadlo.
Otázky
kladl
Václav Novák