Na Přemyslovi ze sousedství jsem si ověřila, že stárnutím měním své postoje k životu. Zatímco kdysi jsem se nemohla dočkat, až se z mých dětí stanou školáčci, dnes je mi to líto. Sousedův malý Přemek bude školák a své přepestré úsudky a nápady podřídí konformitě školy. Za rok se v jeho věku změní mnoho věcí. Až přijede příště na skutečné „svoje“ prázdniny, dokáže si jistě najít kamarády svého věku. Zatím jsme mu musely stačit my dvě – sousedka a já. Jeho babička mívá odpoledne mnoho práce a je ráda, když se kluka na chvíli ujmu.

   Letos nám to dobře vyšlo se čtením pohádek. Povídání o příhodách ptáka Noha jsme dočetli v poslední prázdninový den. Ten pták Noh to neměl lehký, viď? Měl to těžký. Na tak sofistikovanou otázku jsem v ten moment nedokázala odpovědět na úrovni. Příliš se mi třásly koutky úst smíchem.

   Hm, řekla jsem posléze. Už se asi hodně těšíš na školu... Potom si budeš sám číst, co tě bude bavit. Rozmýšlel co říct. Číst musím umět. Ten mrňous z našeho paneláku Jirka Vondrák se mi nebude smát. Stejně ho přeperu, druháka jednoho. Pojď cvičit, vyzval mě. Přijdu, až zatopím v kamnech, ano? Zatím si půjč lupu. Opatrně vybalil lupu z pouzdra. Nechci se dívat mouše do očí, řekl, já bych se jí potom bál. Loni jsem ho naučila cvičit na hrazdě – tedy na tyči, kde větrám peřiny. Letos mi dával lekci stejnými slovy jako já loni jemu. Nic to není. Lehni si bříškem na tyč, pevně se chyť rukama a spusť hlavu i hrudník dolů. To já, Přemku, nemohu. Mně se točí hlava, i když stojím a opírám se o hole. Zatvářil se znechuceně a šel k vratům. Tak já už jdu. Ahoj.

   Za vraty stála jeho maminka. Rozluč se přece, uvidíš paní až za rok. (Zdali – pomyslela jsem si.) Jsme rozloučený, řekl hošík trochu nakvašeně. Usmály jsme se s mladou paní chápavě. Čas ještě není Přemkovým vládcem. Ani tíhu života nepoznal. Opakoval jen vyslechnuté. Všechno v jeho dušičce je ve stadiu klíčení, v zárodcích. Jako ta malá lupa, kterou jsem mu dala do kapsičky. Může se stát, že bude mít zájem o stále větší a větší zakřivená sklíčka dalekohledů a divit se zákonům vesmíru. Může se mikroskopem dobývat do srdce hmoty. Vše má na dosah. Může dostát nadějím rodičů a jeho „nomen“ bude „omen“, nebo jako říkal již starý Kosmas, zařadí se k těm, kterým je rozkoší tělo, duše však na obtíž.

Ludmila Svátková