Byl horký letní den. Pan Ludvík Vaculík, povolaný zkrášlovat a obohacovat lidem život, by ten den nazval průzračným nebo vysokojasným. Já ne, já jsem jen pohekávala a bručela na takový hic. Nakonec jsem otevřela okno a usadila se za povívající záclonou.

   Neseděla jsem ani deset minut, když se mi přímo u okna zastavily a bez ohledu na sálající slunce bavily dvě mladé ženy. Kdybych byla zvědavější, mohla jsem vyslechnout celý jejich hovor. Bylo mi ale úplně lhostejné, jak jim rostou okurky atd. Zpozorněla jsem, až když jedna z nich při loučení zvala tu druhou, aby si přišla pro měsíčkovou mast. Dostala prý od dědy hodně včelího vosku, tak nezbývá než vařit. Div jsem nevykřikla překvapením, stejně jako to udělala její kamarádka. Ono se to ještě dělá doma? Dnes, kdy výrobky toho druhu navrhují a hodnotí chemici a odborní lékaři? Na co taková měsíčková mast je, proč se s tím vaříš? Hlavně na spáleniny a opařenou kůži, odpovídala jedna z debatujících.

   Mám ráda tu mast stále po ruce. Není to ovšem žádná Nivea, ba ani Indulona ne. Dávám do ní dvě třetiny vepřového sádla a jednu třetinu vosku. Můžeš si myslet, jak musím být opatrná, abych nepromastila prádlo, ale je mi příjemná i přes ty obtíže. Vážení je jednoduché: opražím na sádle květy měsíčku, smíchám s voskem, přecedím a je hotovo. Slušné – neslušné, zachtělo mi přidat se k povídání těch dvou. Vytáhla jsem z police knihu receptů. Než jsem však našla svůj šedesát let starý recept na hojivé masti, ženy odešly. Škoda. Ten můj recept vysílali před koncem války, po náletu na Linec a Vídeň všechny rakouské stanice. Lékaři v tom čase předepisovali jenom zinkovou mast, nic jiného nebylo. Ten recept také ilustruje obtížnost té doby. Radí se v něm smísit včelí vosk se sádlem. Ale nic se tam neříká, že by se květy měly opražit. Naopak, vylisovaná šťáva z květů se má kapat do rozehřáté směsi a třít. Nemluví se také jen o měsíčku zahradním, ale je tam jmenovaná Meutha citrata – lidově munt, Tijn – Thymus vulgaris a ještě asi deset rostlin. Vídeň se i v tak zlé době zřejmě snažila být elegantní a veselá, neboť se tam radí pánům, aby tu mast používali po holení a přidávali do ní vanilkovou esenci (k dostání v cukrárnách). Takto navoněný muž je prý i pro ženy velmi žádoucí. O více než milionu mužů padlých ve zbytečné válce ani slůvko, a jak moc byli žádoucí pro rakouské hospodářství!

   Mastičkářské téma mě zaujalo na celý ten den. Zjistila jsem však, že nemám dostatek odborné literatury, abych se dozvěděla víc. Naučné slovníky mají jen stručné informace. V krásné literatuře se dočtete, jak ve středověku lidé neplýtvali vodou, ale mazali se mastmi. I geniální sochař Michelangelo neomýval svá poranění utrpěná při kamenické práci, ale natíral je mastmi. Ve větší míře se masti vařily naposledy za napoleonských válek všude, kam velký válečník vkročil, tedy i v zemích českých.

Ludmila Svátková