Ochotnické divadlo ve Mšeně patří vůbec k nejstarším ochotnickým spolkům v Čechách. Vzniklo již v roce 1804, a to zásluhou měšťanů Benedikta Kozlíka, Františka Pecha, Josefa Laurka a Františka Buse. V první sezóně mšenští ochotníci sehráli hned tři divadelní hry, které se setkaly s velice kladným přijetím. Byly to „Noční můra neb Zamilované strašidlo“, „Tepličtí kováři“ a „Živé hodiny“. Kvůli častým požárům, které Mšeno sužovaly, se bohužel nedochovaly písemné záznamy o divadle, proto je další zmínka až z roku 1810. Tehdy bylo úspěšně sehráno drama „Masné krámy“. Hudbu k této hře složil mšenský rodák Jindřich Slánský. Poté bohužel došlo k události, která měla za následek přestávku v divadelní činnosti. Tehdejší purkmistr Krásný „se uražen cítil proto, že bylo od něho u pokladny přijato vstupné jako od každého jiného návštěvníka, a proto hned při první příležitosti divadlo zakázal.“ Kulisy byly uloženy v domě Jana Buse, kde však podlehly zkáze ve vlhkém prostředí.
Ochotnické divadlo bylo ve Mšeně obnoveno až ve 40. letech 19. století. O vzkříšení spolku se postarali mšenští občané, nové kulisy namaloval p. Košátecký z Mladé Boleslavi. Divadlo bylo umístěno opět v hostinci „Obecní dům“, od roku 1846 pak v městské radnici. Šedesátileté výročí existence divadla oslavili mšenští ochotníci slavnostním představením a ztvárněním živého obrazu „Hold Thalii“.
Prusko-rakouská válka v roce 1866 znamenala opět nucené přerušení práce ochotníků. Mšeno samo sice bylo hrůzy války ušetřeno, společenský a spolkový život byl však nadobro umrtven. Divadelní sál na radnici byl nyní využíván k vojenským účelům pruské armády, která veškeré vybavení ochotnického divadla doslova zdemolovala. Skutečná pohroma však měla teprve přijít. Dvacátého druhého června 1867 zachvátil Mšeno nejničivější požár v historii. Během necelých dvou hodin se téměř polovina města ocitla v plamenech. Radnici, kostel, zvonici, faru a zhruba 60 dalších domů se už zachránit nepodařilo. Z ochotnického divadla tak nezbylo nic. Přesto však místní divadelní nadšenci nezaháleli, hráli dál v okolních obcích a ze všech sil usilovali o zřízení vlastního divadla. Nejprve se hrálo v domě Františka Huliciuse, tehdejší „Občanské Besedě“, poté v hostinci p. Kuse, pozdějším hotelu „U modré hvězdy“, kde divadelníci sídlili až do roku 1878. Staronovým působištěm mšenských ochotníků se od tohoto data stala opět radnice, nyní zbrusu nová, a to na dlouhých čtyřicet let. Nové divadlo se stalo skutečnou chloubou města, vyzdvihována byla především jeho útulnost. Kromě výpravných divadelních her bylo uvedeno také několik operet, jejichž nastudování řídil sbormistr zpěváckého spolku Vyšehrad, p. Matěcha. 
V roce 1918 se ochotníci opět stěhovali, tentokrát do moderní budovy sokolovny, která již plně vyhovovala jejich potřebám. Činnost mšenského divadelního spolku v nové budově Fűgnerova domu byla zahájena 29. prosince 1918 slavnostním představením dramatu „Sokolská láska“.
Použitá literatura: Pamětní spis k jubilejní oslavě 120letého trvání ochotnického spolku ve Mšeně u Kokořína od 29. června do 20. července 1924.