Skalička v ziměRadnice na náměstí Míru, foto: HN - René VolfíkVýstava prací žáků ZUŠ na radniciZávěsný znak

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Karel Pacner a dvacátý červenec


   Jak známo, před 35 lety vstoupili lidé na Měsíc. Nemohla jsem dospat, neboť dne 20. 7. 2004 měl v „Dobrém ránu“ České televize mluvit o své účasti při odstartování Apolla 11 z floridského kosmodromu dne 20. 7. 1969 pan Ing. Karel Pacner. Mluvil! Poznala jsem ho okamžitě: Proti fotografiím, které mám v jeho knihách vydaných do r. 1974, sice zestárl, ale napínavě vyprávět nezapomněl. Jeho knihy o vesmíru jsem zdědila po svém otci. Pro mého muže byl jejich obsah základem vyprávění pro různé zájmové školní kroužky. Od r. 1971 se v našem státě nesmělo psát a mluvit o úspěších Američanů a „zápaďáků“ vůbec při analyzování nových poznatků o vesmíru.
   Pan Karel Pacner ve svých spisech ukázal nadřazenost skutečného vědění nad různými krátkodobými ideologiemi. Učitelé tak mohli dětem vyprávět to, co se nikde nedočetly: že sovětské Veněry a americké Maxinery bezpečně prokázaly, že my, lidé, jsme jediní myslící tvorové, žijící v naší sluneční soustavě, a jak velikou odpovědnost lidstvu za život na Zemi toto zjištění ukládá! Život na naší planetě vznikl za mimořádných, vědecky zdůvodnitelných okolností a je velmi křehký! Děti se dozvídaly o pokusech v amerických laboratořích. Pod obrovskými poklopy tam lidé vytvořili stejnou atmosféru, jakou zjistily sondy na Marsu. Do zeminy marťanského složení a za extrémních teplot (–28 °C v noci a +25 °C ve dne v ovzduší, kde bylo jen 5 % kyslíku proti 21 % kyslíku na Zemi, za minima vody – pouze trochu páry) dali vědci klíčit mnoha druhům rostlin, hlavně obilí a bobům. Zasadili též několik druhů jehličnanů a vpustili živé červené mravence a želvičky. K velkému údivu vědců z obou stran „železné opony“ obilí rostlo a dařilo se hlavně bobům, rostly i jehličnany a ani mravencům či želvičkám nic nechybělo. Vyhodnocování výsledků těchto pokusů posunulo vědu o životě o kousek dál. Otázka, že voda musí být vždy a všude základem života, je vědci řešena dodnes.
   Chtěla jsem jen poděkovat p. Ing. Karlu Pacnerovi za to, že svými knihami „navedl“ mnoho našich občanů na krásnou oběžnou dráhu člověka, na touhu po poznání...

Ludmila Svátková