Nebojte se, není to o ekonomice. To jen letošní debata na mšenském koupališti byla o vodě. Mšeno, koupaliště, voda – to se k sobě hodí. Víc se o debatě dozvíte v tomto čísle. Co mi přijde v té souvislosti nejdůležitější, je zkušenost Mšena, Kaniny a podobných obcí v okolí.
Pitná voda, třeba ani obecní studna, zde stovky let nebyla - musela se nosit (u těch bohatších vozit). A tak stačí využít zkušenosti dědečků, abychom s vodou lépe hospodařili. Pokouším se na to poukázat při různých příležitostech. U řady globálních témat kdekdo v místním pohostinství ví, co by se s tím či oním mělo udělat. Já poukazuji na to, že musíme, můžeme a dost možná i máme začít u sebe.
I když se debata na koupališti svedla zejména na důležitost lokálních potravin vysoké a zaručené kvality - vrátil bych se k vodě. V paralele s místní potravinou naší zahrádky je nejlokálnější úrovní naše nakládání s vodou doma. Stačí se pro začátek zamyslet, kolik pitné vody jsme vyplýtvali denně zbytečně, jen na toaletách. Snad se už blíží doba, kdy nám lidé z velkoměst budou závidět nejen vlastní rajčata či ředkvičky ze zahrádky, ale i ten luxus, že nemusíme splachovat pitnou vodou. Je to slabých sto let, co má Mšeno vodovod. Takže kde jinde než ve Mšeně a okolí máme dobrý příklad historické zkušenosti, jak málo pitné vody člověk potřebuje pro život. A já si nejsem jistý, že být moderní znamená nutně neohleduplně pohodlný.
Michal V. Hanzelín