Mšeno – Besedy na téma Klimatické změny, voda a tvorba krajiny se na koupališti ve Mšeně v sobotu 22. srpna zúčastnily tři desítky lidí. Bylo jich méně než v minulých letech při obdobných akcích, jejich zájem byl však velký a diskuse velmi živá.

Pozvání přijali soukromý zemědělec Jiří Horák z Vrátna a agrární analytik Petr Havel z Prahy. Akci uvedl a moderoval mšenský evangelický farář Michal Šimek. Program jako vždy obohatili svými dramatickými výstupy mšenští divadelníci různých generací – Lukáš Kauler, Lucie Hořčicová, Daniela Sobotková a Václav Novák.

Pořadatelé letos změnili režii, když zvolili téma sice veřejně sledované, ale ve srovnání s dřívějšími besedami s tématy jako například výročí sovětské okupace nebo Charta 77 jakoby méně politické, které je však aktuální a dotýká se každého z nás.

Na začátku večera přečetl moderátor pozdrav mšenského starosty Martina Macha, který se nemohl osobně zúčastnit. První část programu byla zaměřena více společensky, kdy moderátor v krátkém rozhovoru návštěvníkům představil jednotlivé diskutující. I ti, kteří je znali, se mohli dozvědět to, co možná nevěděli.

Pražský rodák Jiří Horák (nar. 1979) se před lety věnoval veslování v klubu Blesk Vyšehrad a stal se juniorským mistrem republiky. Přestože je znám jako zapálený zemědělec, vůbec se hospodaření na statku nechtěl věnovat. Pouze na přání dědečka studoval zemědělskou univerzitu v Suchdole, i když ho to nebavilo. Dostal se na roční pobyt na Kansas State University v USA, kde získal magisterský titul. „Kvalita studia je srovnatelná, nemáme se za co stydět,“ zhodnotil zemědělec.

Jiří Horák chtěl být původně diplomatem. Po čtyřech ročnících studia na pražské právnické fakultě se dostal na rok na pařížskou Sorbonnu. Po návratu studium nedokončil, nechtěli mu uznat rok studia v Paříži a další dva roky se mu již nechtělo na škole zůstat... Nastoupil do mladoboleslavské Škodovky do oddělení mezinárodního marketingu, ale v srpnu 2009 podal výpověď a šel hospodařit do Vrátna na zrestituované pozemky po předcích, kteří zde hospodařili od poloviny 17. století až do kolektivizace.

Petr Havel se narodil v Benešově v roce 1956. Když ještě nebyl ani tříletý, zemřel mu otec. Potom žil v Praze. Stal se členem dětského Dismanova rozhlasového souboru, kde se naučil veřejně vystupovat a získal vztah k poezii. Psaní básní se kontinuálně věnoval, vydal si je v době normalizace v samizdatu. To, že si nevymýšlí, dokázal i přednesem jedné ze svých nedávných básní. Věnoval se i bigbeatu, hrál v různých kapelách.

Po maturitě dnes jedněmi uznávaný, druhými kritizovaný publicista v oblasti zemědělství pracoval v pekárnách v Michli. Někdy kolem roku 1992, když začala privatizace, zastupoval zájmy michelských pekáren jako jejich mluvčí. Z této pozice se dostal do novin, kde začal psát různé články, až se nakonec specializoval na oblast zemědělství. Je ředitelem světového klubu zemědělských novinářů IFAJ. Obdržel „Cenu Antonína Švehly“ za obhajobu demokracie a selského stavu.

Rozhovory s hosty proložili svými výstupy mšenští divadelníci. Mimo jiné přečetli úryvek z jednoho románu a Jiří Horák musel hádat, kdo text napsal. Zazněly rovněž reprodukované oblíbené skladby hostů večera. Pořadatelé také připravili překvapení pro Jiřího Horáka – besedu navštívil jeho bývalý spoluveslař a člen klubu Blesk Vyšehrad Vít Kučera. Vrátenského zemědělce vychválil jako velmi houževnatého sportovce a člověka. Pro Petra Havla nechali pořadatelé zahrát píseň Slunečný hrob skupiny Blue Effect, kde hrál jeho oblíbený kytarista Radim Hladík. „Jednou naše kapela, kde jsem hrál na bicí, byla předskokanem Blue Effectu v pražské Lucerně,“ připomněl.

Oba hosté představili svůj pohled na témata večera. Jiří Horák vidí změny ve svém okolí – ve Vrátně vyschl rybník a v blízkosti obce je starý most, pod kterým kdysi zřejmě tekl velký potok, dnes tam není nic. Petr Havel se domnívá, že není důvod k obavám, klimatické změny tu samozřejmě jsou, ale díky médiím to vše vypadá dramatičtěji, než to ve skutečnosti je.

Jiří Horák zdůraznil, že vodu pro hospodaření získává především z deště. Aby měl půdu vlhčí, veškerou slámu po sklizni obilí zaorává. Tím půda zůstává vlhčí, protože sláma v zemi vodu do sebe nasává. Petr Havel poukázal na to, že nejlepším způsobem, jak udržet vodu v krajině, je nepřijímat plošná opatření, protože každá lokalita je jedinečná a potřebuje něco jiného. Někde možná bude potřeba postavit přehradu, jinde spíše vybudovat mokřady.

Při diskusi o tvorbě krajiny, jejíž součástí jsou u nás velké rozlohy polí, Jiří Horák konstatoval, že současná moderní zemědělská technika je tak velká, že by se na malém políčku s takovým strojem neotočil. Petr Havel oponoval tím, že jinde v Evropě mají stejně velké stroje a jsou schopni se otočit na mnohem menších polích. Oba pánové se shodli na tom, že důležitá je výsadba stromů – větrolamů v krajině. Ty mohou zabránit větrné erozi a vysušování půdy. K dalším tématům patřily výkupní ceny plodin, které jsou u nás velmi nízké, některé přijímané zákony, které jdou v neprospěch krajiny.

Stranou nezůstal chov zvířat v zemědělství. Právě ten je velmi nákladný, ale zaměstnává mnohem víc lidí než například pěstování plodin. Tím přispívá k tomu, že v oblastech chovu hospodářských zvířat se venkov méně vylidňuje. Jiří Horák konstatoval, že si zatím nemůže chov zvířat dovolit, protože splácí pořízenou zemědělskou techniku. Předseda zemědělské společnosti Chorušice Miroslav Hrdlička zdůraznil, že ačkoliv soukromí zemědělci obhospodařují 40 procent zemědělské půdy, právě zemědělská družstva mají větší podíl při chovu zvířat, a tím jsou pro venkov prospěšná. Polemizoval tak s názorem, že největším přínosem pro venkov jsou pouze soukromí zemědělci. „Nejde to paušalizovat, záleží na konkrétních lidech,“ zareagoval Petr Havel, který je znám jako velký zastánce soukromých zemědělců.

Oba hosté se shodli na tom, že budoucnost vidí z hlediska obhospodařování krajiny nadějně. „Nebojte se stát zemědělci, stojí to za to. Žijeme ve střední Evropě, kde vždycky trochu zaprší,“ uzavřel Jiří Horák. „Jsem optimista,“ dodal Petr Havel.

Michal Šimek