Existují různé sportovní výzvy. Mezi ty cyklistické patří například vyjet na nějaký kopec, zdolat alpský průsmyk, jet co nejrychleji nebo co nejdále. Já jsem si vybral ujet nejdelší vzdálenost. 100 kilometrů se dá ujet za pár hodin, ujet 200 km už není zadarmo a člověk se na to musí připravit. Tuto vzdálenost jsem ujel už několikrát. Ale aby mi na computeru na počátku zářila trojka, to už je pořádná výzva. A tu se mnou přijímá Jirka Mansfeld.
Plánujeme trasu. Musí to být po rovině (kopce by nás zničily), takže se nabízí řeka Labe, a musí být dlouhý den, tedy ideálně v létě.
O jedné červnové sobotě vyrážíme v šest hodin ráno směr Mělník, Litoměřice, Ústí, Děčín. Tam máme 120 km a hledáme cukrárnu s kávou a dortíkem. Doplňujeme prázdné bidony a přes hranice přijíždíme do německého Bad Schandau. Jsme v polovině. Je vedro a vlhko jako v prádelně a začíná foukat nepříjemný protivítr, ale naštěstí se nám vyhýbají dešťové srážky. Na pozdní oběd se stavíme pod hradem Střekov. Máme to domů ještě přes 100 km. Přidává se únava celého těla a musíme častěji zastavovat na doplnění tekutin, ale teď už víme, že to dáme. Ve 20.00 přijíždíme do Mšena a na tachometru svítí pěkných 301 km. V zimě bude čas na další výzvy.
Jaroslav Kůtek