Rodiče zapomněli dcerku v hořícím domě
V tomto historickém putování se podíváme do roku 1864, kdy naše území spadalo pod vládu habsbursko-lotrinského rodu. Rakouské císařství, tak zněl poloúřední název, který se užíval pro časové období mezi lety 1804-1867. V roce, který nás dnes zajímá, byl vládnoucím panovníkem František Josef I., jenž se na trůně držel od roku 1848 do roku 1916. Tedy úctyhodných 68 let.
Opustíme Vídeň a vrátíme se do Mšena, které trpělo častými požáry. Jeden z těch největších v roce 1867 jsme si už připomněli v jednom z minulých dílů, tentokrát se zaměříme na jiný. Dne 5. srpna 1864, po deváté hodině večerní, narušil poklid města hustý, jako sudy valící se dým. Kdo první zakřičel známou formulku „hoří“, se neví, ale toho večera byli na nohou v nejednom stavení. Mnohé řádící živel vytrhl z tvrdého spánku, vybíhali ze svých obydlí, aby zjistili, co se stalo. Rudá záře, osvětlující celé město a okolí, nevěstila nic dobrého.
Hořelo v dolní části města, na Podolci, kde začala doutnat stodola. Červený kohout zanedlouho zakokrhal na dalších dvanácti střechách, stojících v těsné blízkosti. Přestože se občané snažili zrádné plameny uhasit, ve čtvrt na jedenáct hořelo již dvacet stavení a dvě stodoly. Oheň byl tak silný, že přístup do těchto ulic nebyl pro kouř možný. Ze všech koutů zněl zoufalý pláč, vytí psů a řvaní dobytka. K zabránění dalšího šíření požáru strhalo obyvatelstvo u nejbližších domů střechy, a tím zabránilo dalšímu ničení. Za velké štěstí lze pokládat, že onoho dne vál jen slabý větřík.
Neštěstí zasáhlo celkem třicet rodin, bohužel se jednalo o ty nejchudší. Protože nebylo možné z příbytků nic zachránit, přišel každý o veškeré jmění. Ačkoliv ztráta majetku je jistě bolavá, v rodině tkadlece Josefa Papeže, syna Jana Papeže, měšťana a mistra tkadlece z Pejřimova, a Veroniky, dcery Antonína Kroupy, měšťana ve Mšeně č. 103 a matky Veroniky, dcery Jana Černohorského, měšťana a mistra krejčovského ve Mšeně č. 179, přišla o život teprve sedmiletá dcerka Barbora. Rodiče ji ve zmatku zapomněli doma, a když si matka uvědomila, že jí dítko schází, bylo již pozdě. Nalezena byla následující den ve stavu, kdy nepřipomínala lidskou bytost. Kromě Barbory patřil do rodiny Papežů syn Antonín (nar.1843), František (nar.1845) a Jenovéfa (nar. 1854). Poslední jmenovaná zemřela ještě před Barborou, již v roce 1855.
Josef Papež zemřel roku 1876 na tuberkulózu plic, jeho žena Barbora až roku 1892 na sešlost věkem. Oba tak měli šanci účastnit se roku 1869 svatby jejich syna Františka, obuvníka a toho času vojáka u c.k. jízdního pluku, který si ve svých 23 letech bral 33letou Alžbětu, dceru Jana Slánského. Z tohoto svazku se narodilo několik dětí, jejichž potomci žijí dodnes. To už je ale jiný příběh.