Papírové divadélko v rodinách šířilo slávu mýdla s jelenem
Vážení příznivci Starých krásností, v jednom z minulých čísel Mšenska jsme vám objasnili význam našeho loga (kočárek, proutěná kukaň), nyní bychom vám chtěli vysvětlit, proč se tak naše muzeum jmenuje. Slova Staré krásnosti by měla vystihovat půvab starých věcí takříkajíc globálně, tedy nejen panenky, kočárky, kuchyňky, železnici, ale i loutky a loutková divadélka atd... Prostě všehochuť.
Tentokrát bude řeč právě o loutkách a loutkových divadélkách. Co tedy můžete v našem muzeu konkrétně vidět? Začneme papírovým reklamním divadélkem firmy Schicht, pocházející z první třetiny 20. století.
Tak jako dnes nemůže domácnost pořádně fungovat bez automatické pračky, za starých časů se žádná hospodyně neobešla bez mýdla s jelenem. Legendární výrobek zrozený roku 1891 přežil všechny moderní vymoženosti a s úspěchem se dočkal třetího tisíciletí. Vymyslel jej severočeský podnikatel německé národnosti Johann Schicht. Firma Schicht vynakládala značné prostředky na reklamu. Již rok po založení ústeckého závodu zaměstnávala prvního obchodního cestujícího. V reklamě byly využívány všechny dostupné formy. Inzeráty v tisku, velkoplošné plakáty vylepované ve městech, plechové cedule dodávané do obchodů. Stálým odběratelům byly pro zákazníky věnovány propagační brožury jako Schichtův kalendář, Schichtův posel, pohádky pro děti. Vypisovaly se ceny za shromáždění určitého počtu obalů od výrobku. V roce 1946 byla společnost znárodněna a dostala nové jméno: národní podnik Severočeské tukové závody. Ty se pak staly součástí koncernu Tukový průmysl. Roku 1990 se osamostatnily jako státní podnik. O dva roky později se z nich při velké privatizaci stala akciová společnost Setuza.
Dále představujeme loutkové rodinné divadlo, zhotoveno přibližně v roce 1934. V té době se prodávaly tištěné archy s vyobrazením proscenia a kulis, ze kterých pak každý doma mohl vyrobit divadlo pro své děti. Předlohy pro „rodinná loutková divadla“ navrhovali přední čeští výtvarníci, autorem návrhu našeho divadélka je akademický malíř Karel Vítek. Takové „tištěné divadlo“ pak stačilo jen nalepit na dřevo či lepenku, vyrobit dřevěnou bedýnku, která sloužila jako jeviště a zároveň se do ní ukládaly kulisy, a divadlo bylo hotové. Loutky vyrobila firma Jeka (Jan a Eliška Královi), Miřetice ve 30. letech 20. století. Osvětlení je funkční, za což moc děkujeme panu Pavlovi Novotnému z Velkého Újezda!
Soustružené dřevěné polychromované loutky obývají do modra laděné art deco divadélko. Provenience Čechy, 30. léta 20. stol., loutky byly vytvořeny podle návrhu J. Jelínka, výroba fa Jan Válek, Nová Paka.
Jelikož jsme omezeni místem a fotkami, další stará divadélka a loutky si můžete prohlédnou u nás ve Velkém Újezdě.
Avšak nemůžeme se nezmínit o krásných dřevěných loutkách cca 50 cm velkých, vyrobených pro naše muzeum panem Václavem Krčálem, který pracoval například v divadle Minor. Naším nejnovějším přírustkem je Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Děti, které letos byly na představení Den s pejskem a kočičkou na Noci kostelů ve Mšeně, by vám mohly povědět, jakého máme pejska a kočičku a dokonce velkého hladového psa s otevíracím břichem. Náš soubor se jmenuje Loutky starý Kotoučový. Tyto loutky rovněž vystavujeme ve Starých krásnostech. Na srpen nebo září připravujeme pohádku právě o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém.
Krásné léto přejí Jitka a Mirek Hrdličkovi.