Mšeno - Mám rád závody, kdy jejich říďa také běží. Jeho dvojjediná role vypovídá o vztahu k běhu, závodu a koneckonců i manažerské práci. A když dosáhne i na stupně vítězů a ostatní mu vzdají hold, musí mít radost trojnásobnou. Martin Kauler ze Mšena si to zasloužil v neděli 7. června 2020. Za parádní a náročnou trať mezi skalkami v kokořínských lesích i vlastní osobáček z těžkého bláta.

Okruh pro Mšenskou desítku – přesně asi devět a půl kilometru, ale kdo by tady řešil džípíesky – vytyčil už před mnoha lety Martin Mach pro nezávodní Běh Terryho Foxe. Tehdy známý charitativní projekt k nám přišel po Listopadu z Kanady, po letech i odešel…, ale tady ho nahradil Běh naděje. Sám jeho tvůrce, nynější starosta města, pomáhal i letos poctivě na občerstvovačce.

Výprava za běžeckým poznáním přinesla do náhrdelníku zážitkových přírodních terénů další klenot, věřte.

Vede z půvabných městských lázní ve stylu art deco nejdřív asi kilák a půl vzhůru okolo přírodního divadla na Roviny (398 metrů). Následuje dvoukilometrový sešup Boudeckou roklí, trailík zčásti po prkenné dřevěnce. Pak od Pšovky pozvolna lesní cestou pod skalami, po nedávných deštích proměněnou v bahenní strouhu, na hřeben Močidel. Když už vydupete poslední krpál a chcete si vydechnout, čeká vás ještě skoro kiláček úvozem, alejí a pak teprve seběh okrajem louky s posledními desítkami metrů prudkou cestu zpět do lázeňské brány. Převýšení je 201 metrů.

Běželo se už pošesté v nové éře, kdy se závodu chopila tahle partička, pořádající i třídílný mšenský seriál a terénní triatlon. K tomu navíc tady a ještě o kus dál devětadvacítku na konci prázdnin, to je řádné lákadlo! Však ho i letos ocenila zajímavá sestava účastníků z Prahy, okolních městeček i z Jizerek. Navzdory náročnému terénu padly traťové rekordy většiny kategorií.

Včetně toho absolutního (36:00, o půl minuty), o nějž se postaral Jan Flašar, původem jihočeský orientační běžec, působící v Praze. „Moc se mi to líbilo. Našel jsem si to náhodou, jindy v plné sezoně jsem neměl čas. Kluci se z kopce ještě drželi, já si běžel svoje a najednou za mnou nebyli,“ komentoval vývoj závodu. Druhý skončil Matyáš Pokorný (37:35) z Vlašimi, druhé místo mezi nejstaršími veterány bral i jeho táta Miroslav (54:41). Třetí absolutně byl Tomáš Kolařík (37:47) ze Cvikova a čtvrtý Vlastimil Flegl (38:29) z Jelenice.

Ještě za ním pátý Tomáš Lisý (40:05), fotograf, lezec a všestranný vytrvalec z Libčic. O víkendu stihl i s bolavým lýtkem v punčoše dvojboj se sobotními Úněticemi. „Pořadatelé jsou kamarádi, mám to tady rád, chtěl jsem se na ně podívat. Závod mají moc pěkný, trať těžká, užil jsem si to,“ líčil v cíli. A pak se spokojeně ponořil do bazénu a jeho hodně studené vody, klokotající sem ze skalního pramene Stříbrníku. Jako jeden z mála celý, ostatní jen ledovali zmožené nohy…

Mezi ženami vyhrála stejně jako loni Jana Lenčová (44:04) z Polabské roviny v Nymburce, která hájila barvy AC Jičín. „Jo, ty kopce, hlavně dolů, mi moc nejdou,“ usmála se. Ale držela se statečně i po mírném zaváhání na křižovatce zhruba uprostřed okruhu, kde se pak promíchala asi sedmičlenná skupinka. Druhá Veronika Králová (Run The World) zůstala pořád jen na dohled (45:45), hned v patách jí skončila Ita Kraftová ze Cvikova (46:19).

Tomáš Nohejl