Mor na Mšensku řádil nejsilněji v roce 1599
Květnový díl našeho historického vzpomínání bude tak trochu souviset se současnou situací. Epidemie Covid-19 zasáhla celou republiku, většina z nás žádnou epidemii podobného rázu nezažila. Přesto se dá říct, že se v našich dějinách najdou období, kdy byl dopad na naše území, včetně Mšenska, daleko větší. Nebudeme zlehčovat současný stav, ani jej rozebírat. Na místo toho se podíváme, jaká onemocnění zasáhla do života našich předků.
Černá smrt, jak byla nazývána morová epidemie, se v Evropě objevila poprvé ve 14. století, konkrétně roku 1347. Původcem byla bakterie Yersinia pestis, jež nese jméno podle svého objevitele, švýcarsko-francouzského bakteriologa Alexandra Yersina. Mor se hojně a rychle šířil nejdříve na kupeckých flotilách, a to vzhledem k neustále narůstajícímu obchodu. Mimo nakažených námořníků se o další postup postaral nejrozšířenější lidský parazit – blecha. Kromě blech i všudypřítomné veši a nakažení hlodavci, hlavně krysy. Tato první vlna nebyla pro naše území ještě zkázná, protože se nás dotkla spíše okrajově, bohužel v následujících letech udeřil mor ještě několikrát a nevyhnul se ani Mšenu, kde řádil nejvíce okolo roku 1599.
Dalším osudným rokem byl rok 1680, kdy řada obyvatel Mšena hnisavý zánět uzlin zakusila na vlastní kůži. V době, kdy byla medicína na většinu epidemií krátká, věřil nejeden obyvatel v konec světa. Místem jejich posledního odpočinku se stalo pohřebiště na Romanově, kde tehdy stávala kaple zasvěcená sv. Romanovi. Naposledy morová rána propukla mezi lety 1713 až 1715.
Přesuneme se nyní do 19. století. Stejně jako mor zasáhla naše území v několika vlnách také cholera. Matriční záznamy z roku 1866 nám přítomnost tohoto nezvaného hosta potvrzují. Kterak příslušné archivní památky doby minulé najít, víte z minulých dílů našeho seriálu. Připomenu tedy jen odkaz, kde lze matriční knihy nalézt a zdarma prohlížet. Jedná se o stránky Státního oblastního archivu v Praze, mající doménu http://ebadatelna.soapraha.cz.
Vraťme se však k choleře. Toto průjmovité onemocnění, vyvolané bakterií vibrio cholerae, se nejčastěji přenáší prostřednictvím pitné vody a potravin. Základní prevencí bylo a stále je důkladné mytí rukou a dodržování základních hygienických opatření při zacházení s jídlem. Což ostatně platí i pro další infekční onemocnění. Nicméně i při dodržování všech správných návyků může vlivem nemilé náhody dojít k nákaze. Stejně jak se tomu stalo roku 1854 v Londýně, kdy jistá Sarah Lewisová způsobila nákazu města vylitím kontaminované vody do výlevky. Nákaza pitné vody na sebe nenechala dlouho čekat. Stejně prostý důvod mohl stát za infikováním obyvatel Mšena. Jan Mottl ve svém spise Jak se uchráníme epidemickým nemocem píše: Plukovník Spohr (který sám onemocněl cholerou) dle svých zkušeností z r. 1830-40 a z r. 1854 a 1856, kdy konal namáhavé pochody cholerou postiženým územím v Čechách, na Moravě a Rakousích po celé měsíce, tvrdí, že příčinou cholery byly velké námahy a požívání čerstvě poraženého masa. V jednotlivých případech silné požívání kořalky a cholerových kapek, pití zkažené vody.
Koncem srpna roku 1866 podlehla v dopoledních hodinách choleře Alžběta Novotná, rozená Luňáková, manželka Antonína Novotného, vozky ze Mšena č. 295. Bylo jí v té době 64 let. Ze záznamu o svatbě se dozvíme, že v době veselky bylo nevěstě již 39 let a ženichu o tři roky více. Přes pokročilejší věk se rodina pokusila o potomka. Radostná událost přišla o dva roky později v podobě dcery Marušky. Malý černý křížek u jména novorozené holčičky nám však prozradí, že se z ní rodiče dlouho netěšili.
Nemálo životů ukončil záškrt, neštovice, nebo úbytě (tuberkulóza). V letech 1918 - 1920 to potom byla tzv. španělská chřipka.