Dávní olympionici soutěžili v rouše Adamově

Řecko jako kolébka evropské civilizace láká návštěvníky především na nekonečné množství antických památek. Před dvanácti lety jsem tam absolvoval desetidenní zájezd, projeli jsme téměř všechno a byl to nezapomenutelný zážitek. Poslední naše trasa vedla celým Peloponésem.

Jedeme přes Nauplio a stáčíme se na západ, projíždíme hornatou Arkádii plnou vinic a sadů s olivovníky a pomalu míříme do kraje Élis. Konečně zastavujeme v posledním cíli našeho putování, tím je slavná Olympie, město ležící mezi řekami Alfeios a Kladeos. Ve starověku velká svatyně, středisko kultu Dia Olympského. Tady vznikla tradice pořádání olympijských her. První z nich měl podle pověsti založit Herakles, doloženy jsou ale až hry konané v roce 775 př. Kr. V tradici se pokračovalo každé další čtyři roky a Řekové začali podle olympiád počítat letopočet. Vždy udávali, v kolikátém roce které Olympiády se událost odehrála. Během několikadenního pořádání her přerušili všechny válečné konflikty. Některé tehdejší discipliny byly od dnešních odlišné a bylo jich také méně než dnes. Na několika prvních hrách se soutěžilo pouze v běhu na jednu stádii. Ta měří 192 metrů a prý byla stanovena podle délky 600 stop Heraklových. Později přibyly i běhy na dvojnásobnou a vícenásobnou vzdálenost, skok daleký, hod diskem a oštěpem, jízda na koních a povozech. Zajímavý musel být i běh těžkooděnců v plné zbroji. Cenou pro vítěze byla ratolest z posvátného olivovníku. Po skončení her dostal ještě olivový věnec a právo nechat si zhotovit i svou sochu přímo zde nebo v místě svého bydliště. Mnohé obce si svých vítězů tak vážily, že jim po návratu poskytovaly trvale stravu na své náklady. Atleti vystupovali v rouše Adamově, ženy se nesměly zúčastnit sportovního klání ani jako diváci. Jedinou výjimku měla kněžka bohyně Demétery, mohla soutěže pozorovat a být součástí komise rozhodčích.

Od 5. století př. Kr. se do her dostaly i soutěže pěvecké, recitační a hry na hudební nástroje. Hry se konaly vždy za úplňku, na konci srpna nebo začátkem září. První den byl vždy věnován obětem na Diovu počest. Tradice her trvala více než tisíc let, roku 393 je císař Theodocios I. v rámci rušení pohanských kultů zakázal.

Prohlídku začínáme v prostorách Gymnasia a Palaistry, tady byli borci ubytováni a připravovali se na soutěže. Vlastní posvátný okrsek Altis začíná po projití kruhovou branou a stavbou, zvanou Filippeion. Tu dal zbudovat po vítězné bitvě u Chaironeie Filip Makedonský. Několik zřícených sloupů bylo při obnově areálů ke konci 19. století znovu vztyčeno. Hned vedle se zachovalo několik sloupů a části zdí chrámu bohyně Héry.

Před chrámem, v prostoru už zničeného Metroonu, zapalují řecké herečky v antických oblecích pomocí slunečních paprsků a dutého zrcadla olympijský oheň. Ten pak ve štafetách nesou běžci v pochodních mnoha světadíly, aby v den zahájení olympiády vybraný borec zapálil olympijský oheň nad stadionem.

Odtud vcházíme obloukovitou branou na tehdejší stadion. Na zemi stojíme na kameny vydlážděné čáře, tady začíná trasa běhu. Stejná čára je o 192 metrů dál. Tehdy se neběhalo po oválu, na čáře se borci pod dohledem rozhodčích obrátili a pokračovali ve svém snažení. To si musím zkusit taky, komu se poštěstí zaběhat si na stejné dráze, po které závodili slavní borci dávné doby. Marně lákám další naše účastníky, skoro nikomu se do toho v dnešním pětatřicetistupňovém vedru nechce. Přidává se ke mně jeden tatík v mém věku a dva mladí kluci. Ti jsou o něco rychlejší, my chlapci v pokročilém věku běžíme důstojným tempem, přece tady v tom vedru zbytečně nezkolabujeme. Při doběhu jsme odměněni bouřlivým potleskem všech přihlížejících. A nejsou jen od nás, někde daleko v zemi vycházejícího slunce budou ukazovat spoustu fotografií a videozáznamů našeho činu. Alespoň ti kluci šikmoocí uvidí, jací borci jsou u nás v Čechách. Slávu jsme sklidili, teď ještě ten náš výkon rozdýchat a můžeme pokračovat v prohlídce ostatních zbytků celého objektu.

Musím taky připomenout, že při olympiádě v roce 2004 se zde odehrávaly soutěže koulařů. Na závěr ještě nemůžeme vynechat velkou budovu muzea, zde soustředili největší cennosti nalezené při postupném odkrývání. To prováděli od roku 1895 pod vedením německých archeologů. Muzeum je plné nádherných soch, plastik, bronzových a železných předmětů, zbraní - nevíme, na co dřív koukat. Bohužel se na některých sochách podepsal zub času, leckde chybí části těla nebo zbyla jen torza.

Čas nás žene, neradi prohlídku končíme, ale musíme se dostat do přístavu Patras, nalodit se a absolvovat cestu domů...