vzor dlažby na náměstí Míru, foto: Petra NejedláMěstský znak na radniciKostel sv. Martina ve Mšeně, foto: Petra NejedláSousoší Immaculaty na nám. Míru

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Putování po nejkrásnějších místech Evropy


Nejkrásnější je jeskyně mořského vola

Dnes se podíváme na souostroví Tremiti, jak jsem minule slíbil. Loď z přístavu Rodi Garganico nás tam dopraví za necelou hodinu. Protože tato destinace neleží na klasicky známých trasách, moc turistů se tam nehrne. To je dobře, v tak nádherné atmosféře malých ostrovů se nebudeme pohybovat mezi davy lidí a užijeme si taky trochu klidu.

Celý areál tvoří tři malé ostrovy - skalnatý San Nicola, o trochu rozlehlejší San Domino a málo navštěvovaný Capraia. A ještě několik malých, neobydlených. Všechny leží blízko u sebe a prostor mezi nimi vyplňuje několik skalisek vystupujích z moře. Přesedáme na menší člun a obeplouváme poměrně plochý San Domino. Pozorujeme spoustu sportovních potápěčů, nádherně čisté a mělké moře nabízí potápěčský ráj plný vodních živočichů. Vidíme i krásnou pláž v malém zálivu, na níž po obeplutí ostrova zakotvíme.

Mořská voda vymlela na opačné straně ostrova podobné jeskyně jako pod Vieste, do dvou s lodí zaplujeme. Ty zdejší mají o něco větší plochu, strop ale visí kousek nad námi. Ta nejkrásnější nás teprve čeká na závěr plavby, míří k ní i řada kajakářů, těmi se to tady jen hemží. Jmenuje se Grotta del Bue Marino, to znamená jeskyně mořského vola. Jak mořský vůl vypadá, nevíme, ale hlavu si s tím zatěžovat nebudeme. Dostáváme se dovniř
a kdysi propadlým stropem nás krásně hřeje italské sluníčko, odráží se od mělkého dna a celý prostor jasně osvětluje. Na hraně nad hladinou vysekali vyhlídkovou cestu. Vyplouváme ven a po několika minutách přistáváme na té krásné pláži, od níž nás za dvě hodiny převeze jiná loď na San Nicola.

Rychle se hrneme do křišťálově čisté a krásně teplé vody, nemá to chybu. Plaveme dál od pláže
a napravo od nás vidíme poměrně vysoká skaliska s úzkými průrvami mezi nimi. Směřuje tam dost lidí, to si nemůžeme nechat ujít, po chvíli jsme na místě. Zvědavců jako my se tu brodí dost, voda nám sahá nad pás, šířka je tak pro dvě osoby vedle sebe, někdy jen pro jednu a ještě hubenou. Vysoko nad námi sem úzkou štěrbinou proniká i dost světla. Strávili jsme tady asi půl hodiny, je to jako v bludišti, ale správný směr k východu do otevřeného moře jsme našli bez problémů. Čas se nám naplnil, ani se nám odtud nechce, musíme ještě navštívit vedlejší San Nicola.

Plavba netrvá ani deset minut a vystupujeme. Nebudeme se zdržovat a hned šplháme docela strmou kamenitou cestou nahoru k pevnosti. Tu postavili ve středověku a často ji využívali i jako vězení. Moc se nezachovala, stejně tak menší románský kostel. Dnes objekt s několika novějšími budovami slouží jako hotely s restauracemi
a turistickými ubytovnami. Musíme myslet taky na vlastní těla a doplnit nějaké pohonné hmoty. Dal jsem si proto velkou pizzu a jeden chlazený místní boží dar.

Projdeme se ještě po hradbách, vychutnáváme nádherné panoramatické výhledy do všech stran a vracíme se dolů, za půl hodiny nám odplouvá loď. Všichni jsme na místě, z tváří vyzařuje spokojenost a odplouváme z tohoto překrásného prostředí dost neradi zpět. Ti, co s námi nebyli a zůstali v kempu, krutě prohloupili. Pokud bych měl určit jedničku zájezdu, bylo by to bez váhání právě zde. Tak příště zase někam jinam...