Vážení spoluobčané,

v posledních číslech našich novin se objevilo několik článků, na které bych rád reagoval a pokusil se vyvrátit některé, z mého pohledu podstatné nesrovnalosti.

Předně bych se vyjádřil k opakujícím se tvrzením našich opozičních zastupitelů z uskupení Pro Mšeno. Asi největším tématem jsou dlážděné povrchy a nedostatek parkovacích míst. Pokud se na problematiku parkování podíváme reálně, tak největším problémem je jediný půlden v týdnu, a to sobota dopoledne, kdy je prakticky nemožné zaparkovat u obchodů v Masarykově ulici. Tento problém je však z mého pohledu neřešitelný. I kdybychom v této lokalitě měli např. o 10 parkovacích míst více, došlo by i tak ke stejnému problému, protože v tuto dobu je potřeba parkovacích míst několikanásobně vyšší. Je to způsobeno především víkendovými nákupy občanů a návštěvníků z okolí Mšena. V této souvislosti mi připadá tvrzení zastupitelů Pro Mšeno, kdy píší, že místní mají problémy s parkováním prakticky denně, čistě populistické.

Pokud se totiž na věc podíváme objektivně, tak v ostatních dnech je parkovacích míst dostatek a jen výjimečně je kapacita naplněna. Navíc je možnost parkovat v okolních ulicích, což je využíváno minimálně. Také si myslím, že většina občanů Mšena chodí na nákupy pěšky nebo na kole, což je jistě to nejlepší řešení. Osobně budu dávat vždy přednost kvalitnímu a pěknému veřejnému prostoru před masou zaparkovaných aut a věřím tomu, že takto je to i u většiny z vás.

V tuto chvíli se spíše zabýváme otázkou záchytného parkoviště mimo centrum města, a to hlavně z důvodu nárůstu počtu návštěvníků Mšena, cyklistů, turistů. Nelze totiž očekávat, že by se tento trend zastavil, spíše tomu bude naopak, což jistě uvítají majitelé obchodů, restaurací, penzionů... Naší povinností je postarat se o vybudování dostatečné infrastruktury, jejímž základem je jistě dostatek parkovacích míst, nikoli však v centru města, ale mimo něj. Nabízí se např. lokalita u vlakového nádraží, kde město vlastní dostatečně velké pozemky pro případné vybudování tohoto parkoviště.

O dlažbách a površích komunikací se již dlouho vede nekonečná diskuze. Je ovšem třeba se na celou záležitost podívat trochu obšírněji a uvědomit si poměrně mnoho aspektů, co nám tato řešení přinášejí a v čem nám naopak komplikují život. Počátkem těchto řešení byl jistě okamžik, kdy se Mšeno 1. 9. 2003 stalo městskou památkovou zónou. V tuto dobu ještě prakticky nikdo ze současných zastupitelů na radnici nebyl, a nemohl tak ani tento akt ovlivnit. Je ovšem nesporné, že od této doby veškeré stavební úpravy, rekonstrukce, novostavby v této zóně musí podléhat jinému, přísnějšímu režimu. Veškerá stavební povolení musí mít zároveň závazné stanovisko Odboru památkové péče. Toto se samozřejmě týká i povrchů komunikací, a to jak pro pěší, tak pro dopravu. Zásadní okamžik v tom, jakým konceptem se bude řídit město Mšeno, nastal při rekonstrukci náměstí Míru a Masarykovy ulice. Tento projekt byl po dlouhých diskuzích schválen tehdejším zastupitelstvem a zároveň byly nastaveny mantinely mezi architekty, městem Mšenem a odborem památkové péče pro další navazující rekonstrukce ulic Boleslavská a Mělnická. Diskuze tedy nemůže být vedena nad tím, zda dlažby ano, či nikoli, to nám ve valné většině určuje odbor památkové péče, ale jaké dlažby a v jakém provedení. Toto samozřejmě zčásti ovlivnit můžeme, a také se tak vždy děje.

Na površích pro pěší se dbá na to, aby dlažba byla co nejvíce bezproblémově schůdná, velký důraz je kladen na celkovou bezbariérovost všech chodníků, přechody přes silnice jsou vydlážděny také v jiné, méně hrubší dlažbě tak, aby se dalo bez větších problémů projít celým městem. Ano, chůze po dlažbě jistě vyžaduje o něco málo větší pozornost, než po hladkém asfaltu nebo zámkové dlažbě, nicméně praktický rozdíl je naprosto minimální. Proto si myslím, že tvrzení uskupení Pro Mšeno, že se těmto prostorám naši občané raději vyhýbají, je opět čistě populistické a je pouze snahou vyvolat v lidech negativní reakce vůči současnému vedení města. Navíc dlážděné povrchy mají několik nesporných výhod oproti vyasfaltovaným nebo betonovým povrchům ze zámkových dlažeb. Asi největším přínosem je jejich trvanlivost. Kamenné dlažby jsou svou životností prakticky neomezené, při dobře provedených podkladních vrstvách mohou sloužit i stovky let. Oproti tomu asfaltové povrchy s životností okolo 30 let za nimi značně pokulhávají a jsou tedy ve výsledku několikanásobně dražší. Dalším významným přínosem je, zvláště pak v současných klimatických podmínkách, její poměrně velká schopnost retence dešťových srážek. Ve výsledku to znamená, že nám neodteče veškeré dešťová voda pryč, ale část jsme schopni zadržet na našem území. Je logické, že na asfaltových komunikacích je toto vyloučeno, přitom je to velmi důležité. Asi největším přínosem pro běžného občana je fakt, že dlažby jsou výrazným estetickým prvkem a působí na člověka velmi pozitivně. Dají se v nich vytvářet různé vzory, obrazce, a tím dát veřejnému prostoru úplně jiný význam, než při použití jiných materiálů, zvláště pak páchnoucího asfaltu. Vzniká tak velmi příjemné prostředí. Důkazem je pro mě vysoká návštěvnost těchto prostor jak našimi občany, tak návštěvníky. Troufám si tvrdit, že tato řešení se významně podílí i na tržbách místních obchodníků a živnostníků. Proto tvrzení, že se Mšeno mění v jakousi „zlatou klec“, považuji za zcela scestné. Naopak Mšeno je otevřené všem a všichni se sem rádi vracejí.

Z mého pohledu se v této věci udělal velký kus práce a výsledek je viditelný. Opravdu povedené veřejné prostory ulic Boleslavská, nám. Míru, Masarykova, Mělnická a Na Skaličkách jsou toho důkazem. Naše město postupně dostává úplně jinou atmosféru, než tomu bylo před těmito rekonstrukcemi, stává se příjemným prostředím pro život jak náš, tak našich návštěvníků, což je pro mě osobně to nejlepší ocenění, nikoli vítězství v soutěži o Historické město roku. Věřím proto, že i vám, našim občanům, se ve Mšeně žije vždy o něco lépe a rádi si užíváte pěkného prostředí nově zrekonstruovaných ulic. Také věřím tomu, že o něco komplikovanější pohyb po dlažbě vás od těchto návštěv neodradí.

Závěrem, v reakci na článek pana Václava Nováka, Jiřího Říhy a Michala V. Hanzelína, bych se rád vyjádřil k přidělování grantových peněz pro spolky. Celý tento proces se řídí vyhláškou města, která byla pro letošní rok, na základě návrhu uskupení Pro Mšeno, nikoli pana starosty, výrazně upravena a poté schválena zastupitelstvem. Byly výrazně navýšeny celkové prostředky a z tohoto balíku peněz je největší část určena pro sportovní spolky, které jsou zastoupeny nejvíce a mají nejvyšší počet členů, zvláště pak dětí.

Pro přidělování grantů je vždy vylosována pětičlenná komise z řad zastupitelů, naprosto transparentně, na veřejném zasedání zastupitelstva. V letošním roce bylo složení komise následující: Jiří Guttenberg ml. (místostarosta je v komisi vždy), Jiří Guttenberg st., Hana Nečasová, Jaromír Flígl a Jiří Fanta, tedy poměrně pestré složení napříč všemi politickými uskupeními v zastupitelstvu. Tato komise se jednohlasně shodla na přidělení částek pro jednotlivé spolky a doporučila zastupitelstvu toto rozdělení schválit, což se poté stalo.

Pokud jde o příměstský tábor, jsem toho názoru, že takovouto aktivitu by si měl platit každý rodič sám a město by mělo v ojedinělých případech podpořit např. dítě, které je ze sociálně slabé rodiny, která si poplatek za tábor prokazatelně nemůže dovolit.

Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí je od samého počátku své existence v trochu jiném režimu. Předseda spolku dobře ví, že může žádat na aktivity spolku mimo tento grant, což je i logické, protože se může jednat o větší částky, které by z grantového řízení nemohly být poskytnuty. V minulosti byla takto podpořena např. obnova Hlovecké studánky. V současné době bohužel neregistrujeme žádnou takovouto aktivitu a žádost ze strany spolku.

Děkuji vám za pozornost a přeji pěkný zbytek léta.

Jiří Guttenberg
místostarosta města Mšena