Boleslavská ulice a školaKostel sv. Martina ve Mšeně, foto: Petra Nejedlápamětní deska - revitalizace centra, foto: Petra NejedláVýstava prací žáků ZUŠ na radnici

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Kokořínský triatlon - pětadvacátý ročník


Mšensko - Milí sportovní fandové. Ti z vás, kteří jste někdy okusili některou z disciplín triatlonu samostatně, mi dáte jistě za pravdu, že kombinace všech tří vytrvaleckých sportů není žádná procházka růžovým sadem. A to navzdory heslu, jež říká, že se při plavání leží, někdy díky vlnám od ostatních plavců dokonce ve vířivce. Na kole si sedíte, máte rozhled po krajině a z kopce dokonce vítr ve vlasech jako na motorce či v kabrioletu. No a při běhu cítíte vůni lesa, luk a těšíte se na zlatavý iontový nápoj zvaný pivo.

Skutečnost však bývá poněkud odlišná. V rybníce musí každý dobře vědět, jak rozvrhnout síly, aby nepotřeboval záchranu před utonutím z člunu nebo ze břehu. Nalokat se vody a propadnout panice může i leckterý zkušený triatlet. Na horské kolo si sedáte už řádně unavení. Nohy nechtějí pracovat, jak jsou zvyklé při běžném tréninku nebo samostatném cyklistickém závodě.

Letos byl vzduch studenější než voda a netuhly jen nohy, ale celé tělo. Nejednomu při převlékání z plavek do cyklodresu naskakovala husí kůže. Jízda na kole při triatlonu se dá přirovnat ke klasické časovce, jakou znají všichni cyklisté ze svých závodů. Dlouhou dobu pozorujete pouze své přední kolo nebo několik metrů cesty před ním. Jste pouze sami se sebou, s myšlenkami na tempo, máte bolavé nohy, rachtající přehazovačku, blbé značení... Hodinu a půl (i více) doufáte, že vás nikdo nedojede, ale naopak vy dostihnete některého z lepších plavců. Pracujete s dechem, tlačíte a taháte pedály, pevně, avšak ne křečovitě svíráte řidítka. Do kopce se snažíte netlačit – mohla by kolem jet paní s nákupem a předjet vás. Z kopce zase překonáváte vlastní pud sebezáchovy a děláte, že brzdy jsou jen pro případnou policejní kontrolu. Náhle máte před sebou depo, kde se snažíte zimou, únavou a nervozitou neklepat, a tím si nezauzlovat běžecké boty. Snaha vrcholí pokusem o efektní výběh z depa, a udělat tak divákům radost. Co na tom, že za prvním stromem zkapete a dál se ploužíte lesem, jako byste od rána hledali hřiby a houby nacházeli.
O vůni lesa si přes prach usazený v dýchacích cestách můžete nechat pouze zdát. A tak jediné, co zůstává z původního hesla, je vidina chlazeného s bílou pěnou navrch. Nesportovci se nyní ptají, proč tedy podstupujeme dobrovolně podobná muka? Na podobné otázky lze odpovědět jen výzvou. Zkuste si to taky a pochopíte.

Letos, tak jako při každé jeho účasti a celkem počtvrté, zvítězil vyrovnanými výkony ve všech disciplínách Tomáš Kolařík. Krom něho bych rád vyzdvihl výkon dvou dam. Jediná místní účastnice Radka Janatková prokázala ohromnou statečnost a závodnické srdce, když bez jakékoli tréninkové přípravy absolvovala velmi kvalitně celý závod. Hluboce se klaním.

Olina Lacinová přijela na Kokottlon již podevatenácté. Několik svých startů proměnila v prvenství. Poklekám před její výdrží, více než velmi viditelnou radostí, že to zase dala. Současně mi vyhubuje, jak moc byl závod zase těžký, ale neopomene připomenout, že rozhodně přijede znovu. Pořadatelé z TJ Sokol Mšeno děkují všem účastníkům, gratulují vítězům a věří, že se všichni za rok sejdeme.

Martin Kauler