Stát se měšťanem nebylo jednoduché
Minulé číslo našeho seriálu bylo věnováno archivním mapám. Už víte, kde se můžete podívat na historické mapy Mšena, jaký je rozdíl mezi indikační skicou a císařským otiskem nebo kde hledat zaniklé obce. Tentokrát zjistíme, co se skrývá pod pojmem měšťan a co vše musel občan splnit, aby se mohl stát mšenským občanem.
Mšeno bylo na město povýšeno Karlem IV. už v polovině 14. století. Stalo se tak na po Karlově sporu s Hynkem Berkou z Dubé, pánem na Mšeně. Svůj vliv na tuto událost mělo i působení Arnošta, arcibiskupa pražského a Buška z Velhartic.
Jistě se vám nyní vybavila známá báseň od Jana Nerudy Romance o Karlu IV., kterou znáte ze školních lavic. „Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu — ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.“ Pokud by byla slova básně pravdivá, mohla se tato příhoda klidně udát na Mělnicku.
Vraťme se ale k měšťanům. Po vzniku města se občané Mšena stali měšťany. Na rozdíl od vesnic, které byly podřízeny vrchnostem, mělo město vlastní řád a různá privilegia. Nicméně když v letech 1350 až 1365 Karel IV. následkem válek pocítil finanční nedostatek, obrátil se především na města a žádal je o dobrovolné příspěvky.
Mšeno, samozřejmě hrdé a vděčné za to, že se stalo městem, pomoc králi neodmítlo. Slavný panovník se mohl těšit z 50 kop grošů českých. Co si můžeme pod touto částkou představit? Jedna kopa odpovídala 60 grošům, jeden groš se rovnal 12 haléřům. Podíváme-li se na tržiště ve 14. století, za 1 groš bylo možné koupit nůž, za 29 grošů statného vepře, nebo za 50 grošů pluh. Za celou částku bylo možné pořídit přibližně 60 krav. Chudý nádeník v té době většinou nedosáhl na více než 6 grošů týdně. Panovník se Mšenu odvděčil navrácením lesů a pozemků, dříve pobraných církví.
Jak se mohl stát občan měšťanem mšenským? Žádný přivandrovalý cizinec se měšťanem nestal automaticky. Aby se mohl ve městě usadit, potřeboval povolení od vrchnosti. K tomu potřeboval, aby byl majitelem domu a pozemku ve Mšeně a také se něčím živil. Také na obecním statku nemohl získat žádný podíl, dokud nevlastnil právo měšťanské.
Purkmistr Mšena nebral udělení práva měšťanského na lehkou váhu. Žadatel o právo měšťanské musel za přítomnosti konšelů, radních a starších obce složit slib, že bude žít mravně a bohabojně a bude si plnit občanské povinnosti. Obecní představitelé potom určili poplatek, který musel žadatel zaplatit. Ten se odvíjel od toho, zda se jednalo o cizince, nebo měšťanského synka. V roce 1848 činil poplatek u domácích 20 zlatých a u cizích 100 zlatých. Rozdíl byl tedy opravdu velký a ne každý na tuto částku dosáhl.
O tom, zda váš předek byl, nebo nebyl měšťanem mšenským, se můžete opět přesvědčit v matrikách. V matrikách narozených si slůvka měšťan můžete všimnout u otců, v případě oddaných u ženichů nebo otců nevěst a jejich dědů.
Na první ukázce vidíte Marii Kabrnovou, dceru Matěje Kabrny měšťana a mistra obuvnického ve Mšeně číslo 85 a matky Kateřiny, dcery zemřelého Josefa Čurdy, měšťana a mistra kolářského ve Mšeně číslo 90. Na druhé ukázce, kdy byla služebná Veronika Nováková dcerou zemřelého rolníka Františka Nováka, je již situace jiná.