Honosný hospic pro chudé vznikl díky nevěře
Před šesti lety jsem projel jeden z nejkouzelnějších koutů Francie - Burgundsko. A k tomu ještě Franche Comté a Champagne. Oblasti s krásnými historickými památkami, nádhernou přírodou, věhlasnou kuchyní a korunu tomu nasazuje to, co je pro oblast nejslavnější. Největší chloubou zdejšího kraje je bezesporu mezi znalci tolik opěvované víno.
Projeli jsme toho za deset dní moc, zmíním se o jedné nádherné, atypické stavbě v burgundském městě Beaune. Tady nás čeká prohlídka středověkého opevněného města s asi nejkrásnější budovou kraje. Hotel Dieu neboli hospic pro chudé je dílo, před kterým musí každý návštěvník smeknout. Po skončení stoleté války sužovala mnoho obyvatel bída, hlad a nemoci. Knížecí kancléř Nicolas Rolin se svou ženou proto založili v roce 1443 špitál pro chudé. Nádherná rozsáhlá stavba musela spolknout nemalé finanční prostředky. Pan kancléř byl velice majetným člověkem, kromě peněz ze své funkce měl obrovské zisky z rozlehlých vinic a solivarů.
Proč se rozhodl investovat tolik peněz do léčení chudých? Že by ho k tomu hnalo silné lidumilství? Nikoli. On byl velice aktivní proutník, po celém panství mezi ženami vyhledávaný. Jeho žena to věděla, ale protože s touto jeho zálibou nic po dobrém nesvedla, tak mu dala nůž na krk. „Za to, že tak hřešíš, budeš utrácet peníze i jiným užitečnějším způsobem. Postavíš velkolepý hospic a jeho provoz budeš financovat. Potom ti bude milostivě odpuštěno a dále trpěno.“ Vzdát se něčeho, co mu způsobovalo tak velkou radost, se panu Rolinovi nechtělo, tak raději obětoval nemalé peníze.
A dobře udělal. Budova dlouhou dobu plnila svůj účel a dnes máme co obdivovat. No a pan Rolin si mohl nadále užívat radosti života. Po projití vstupní brány se nám budova ukazuje v celé své parádě. Nádherná stavba stojí uprostřed velkého nádvoří. Nejkrásnější je střecha pokrytá glazovanými keramickými taškami a s velkým množstvím kovaných věžiček na umělecky ztvárněných vikýřích. Tašky různých barev tvoří nádherné obrazce, jenom s obdivem koukáme. Jdeme dovnitř. Podstatnou plochu přízemí zaujímá velký sál, po obou stranách stojí široké postele s bílými peřinami a červenými dekami. Každá postel se dá zakrýt červeným závěsem pro lepší soukromí. Těch postelí je na každé straně 28 a jsou velmi široké, museli se na ně vejít vždy tři marodi. Pod sálem protéká potok, ten sloužil jako kanalizace. Stačilo nadzvednout poklop, jak jednoduché. Stejné to je i v prvním patře. Hospic měl i svoji velkou kuchyň a lékárnu s vlastní výrobnou léků. Přímo v budově stojí i kaple s četnými uměleckými skvosty. Na dlouhé chodbě visí po stěnách množství tapisérií. Řekne se špitál pro chudé, ale vybavení je na tehdejší dobu přímo královské. To se pan Rolin musel pořádně plácnout přes kapsu. Inu, každá radost něco stojí a tady se ukazuje, že i hříšný život může být pro něco užitečný. V jednom sále visí portréty obou manželů. Pan kancléř je opravdový švihák, zato při spatření podoby jeho ženy se nedivíme, že si raději užíval jinde...
Venku si ještě prohlédneme vyřezávané dřevěné arkády. Nad nimi se zvedají vysoké štíhlé vikýře zakončené kovanými větrnými korouhvemi. Tady si řemeslníci přišli na své a předvedli své umění v plné parádě. Procházíme i zahradu s udržovanými květinovými záhony, zastavujeme se u staré studny s nádherným kováním nad ní. Ani se nám odtud nechce, ale čeká nás nejen v tomto městě ještě řada dalších krás zdejšího kouzelného kraje.