Rodiny ve Mšeně často spojovalo řemeslo
V prosincovém díle našeho seriálu jste se mohli dozvědět o mšenském mistru řeznickém, jímž byl Štěpán Janatka, který svoji profesi zdědil po svém otci. Už víme, co znamená pojem cech a jakou funkci toto sdružení mělo. Dnes se podíváme na mistry krejčovské a obuvnické.
Nejdříve si ale vysvětlíme, jaký byl rozdíl mezi tovaryšem a mistrem, protože v matričních a dalších záznamech mohou figurovat oba pojmy. Tovaryšem se řemeslník stal po složení tovaryšských zkoušek, jejichž složení vedlo k tomu, že mohl samostatně vykonávat zvolené řemeslo.
Samozřejmě, než se tomu tak stalo, musel se vyučit zvolenému povolání pod dozorem mistra. Mistrem se potom mohl tovaryš stát po splnění podmínek určených příslušným cechem. Jednou z podmínek byl například výuční list a dokument, který potvrzoval absolvování vandrovní cesty, spojené s prací u různých mistrů. Správný mistr totiž musel být zvandrovalý. Na základě císařského nejvyššího patentu z roku 1827 byla
vandrovníkům vydávána tzv. vandrovní knížka. Jednalo se o důležitý dokument, tovaryš jej předkládal všem mistrům, u nichž pracoval. Mistr měl povinnost knížku uschovat a při odchodu tovaryše učinit zápis, jak dlouho u něj pracoval, jak se choval a jaké má schopnosti.
Pojďme se podívat na slibované krejčí a obuvníky. Prvním zástupcem je měšťan a mistr krejčovský Jan Křtitel Kozlík, narozený 30. března 1814. Bydlel ve Mšeně čp. 106, stejně jako jeho otec, měšťan a mistr obuvnický Jan Kozlík. Jeho matka Františka byla dcerou dalšího krejčovského mistra, Kryštofa Červenky. Ten bydlel ve Mšeně čp. 30.
Když bylo Janu Křtiteli 43 let, rozhodl se jednoho únorového dne oženit se s Alžbětou Fričovou, narozenou 19. listopadu 1829 (byla to jeho první svatba). V případě 28 leté Alžběty se jednalo také o první sňatek. Čím ji o 15 let starší Jan Křtitel Kozlík okouzlil, nezjistíme, ale jedno je jisté, vykonával stejné řemeslo jako její otec Jan Frič, měšťan a mistr krejčovský ve Mšeně čp. 98. Alžbětina matka Marie byla dcerou Matěje Živného, měšťana a mistra obuvnického. Ještě týž rok, kdy se konala svatba, přišel 27. prosince na svět malý Jan. Ten se však na rozdíl od otce a dědů stal klempířem. Přestože se v manželství narodilo několik dětí, v dalších případech šlo o dcery, bohužel ani jedné nebylo dopřáno dožít se vyššího věku.
Další příkladem je rodina Karla Dubského ze Mšena čp. 304. Narodil se 3. února 1834 a stejně jako jeho otec Josef Dubský byl krejčovský mistr. Maminka Anna pocházela z krejčovské rodiny také, její otec Antonín Henc provozoval v domě čp. 241 stejné řemeslo. Karel nebyl ještě ani plnoletý, když si za manželku vyhlédl Johannu Šindelářovou, dceru obuvnického mistra Vavřince Šindeláře. Nevěstina matka Anna, rozená Konětopská, unavené oči od šití znala od svého otce Josefa, mistra krejčovského z domu čp. 87. Matriční záznamy nám prozradí, že druhorozený syn Karla a Johanny Karel Václav byl v domě číslo 321 obuvníkem. Ani této rodině se nevyhnula vysoká úmrtnost. Karel Václav Dubský se tak stal jediným mužským pokračovateleam rodu.