SedlecBrusnéSedlecMěstské lázně po sezóně

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Zpátky ke kořenům s Evou Černohorskou


Janatkové měli řezničinu doslova v krvi

V minulém dílu našeho seriálu byla řeč především o zemědělství, které bylo zdrojem obživy velkého množství mšenských obyvatel. Už víme, jak vzkvétalo sadařství a štěpařství, nebo že Mšeno získalo oblíbenou odrůdu chmele prostřednictvím pana Vogla. Tentokrát se podíváme, jaké další profese a řemesla z matričních zápisů dokážeme vyčíst.

První matiční zápis, který beru do ruky, nám představuje Štěpána Janatku, měšťana (kdo byl měšťan, bylo vysvětleno v jednom z předchozích dílů seriálu) a mistra řeznického ve Mšeně č.p. 155, který se ženil 3. června 1868. Jeho vyvolenou byla teprve devatenáctiletá Anna Marie, dcera měšťana a krejčovského mistra Josefa Vogla. Slůvko teprve je užito záměrně, od roku 1753 do roku 1919 byla totiž zletilost vázána na věk 24 let. Anička tedy musela dostat souhlas svého otce, o čemž je v matričním záznamu veden patřičný zápis. Další podmínkou byla přítomnost dvou svědků, taktéž zaznamenaných a u zápisu podepsaných.

Štěpán se narodil 6. března 1846 do rodiny Čeňka Janatky, který stejně jako jeho syn zastával řeznické řemeslo. Rok 1846 byl mimo jiné rokem, kdy přišel na svět vážený historik Jaroslav Goll, dědeček slavné herečky Nataši Gollové, spisovatel Jan Karafiát, autor pohádkové knihy Broučci, nebo Zikmund Winter, autor řady knih o naší historii podané formou beletrie.

K našemu dnešnímu tématu se váže především kniha Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století. Na digitalniknihovna.cz/mzk, nabízí Moravská zemská knihovna vydání z roku 1906 zdarma. Po kliknutí na jméno autora vám systém nabídne další dostupné tituly.

Vyhledáme-li si Štěpánův matriční záznam o narození, zjistíme zajímavý fakt. Jeho dědeček František Janatka býval též řezníkem. Štěpánovu maminku Reginu provázela vůně čerstvého masa od dětství, i její otec František Hrdlička měl stejnou obživu. Řeznická profese byla vždy vážená a z potravinářských řemesel nejvýnosnější. Jednalo se tedy v obou případech jistě o majetnější rodinu. Pokud se o dějinách řeznického řemesla chcete dozvědět více, doporučuji vám k přečtení publikaci od Ladislava Steinhausera s názvem 700 let se lvem ve znaku. Potomci řezníků mohou na jejích stránkách nalézt zajímavé informace, pro které tu není prostor. Státní okresní archiv v Mělníku má potom v držení pergamenovou listinu z roku 1608, v níž Barbora Berková rozená z Lobkovic a na Bezdězi potvrzuje artikule řeznického cechu ve Mšeně. Pojem cechovní artikule můžeme chápat jako soubor pravidel a předpisů. Pro historiky jsou tyto zachované listiny nesmírně užitečné, poukazují totiž na to, jak který cech fungoval v konkrétních městech. V případě cechu se jednalo o řemeslnické sdružení, mající v náplni hájit zájmy svých členů, ale také dbát na kvalitu výrobků svých členů, vzdělávání a výchovu učedníků a následné skládání mistrovských zkoušek.

Jednotlivá města své artikule sestavovala podle měst pražských, kde cech řeznický vznikl již roku 1359. Rok nám napovídá, že se jednalo o dobu panování krále Karla IV., jenž listinou potvrdil výsady udělené jeho otcem Janem Lucemburským. Žádný cech by mezi sebe nepřijal nepoctivé nebo jinak společnosti škodící obyvatele. Podmínky byly velice přísné: „Do cechu řeznického nesmí být přijat nikdo, kdož nebyl synem nebo dědicem mistra řeznického, nebo když nepřijal za manželku dceru nebo vdovu po mistru řeznickém.“ Tím se nám zároveň vysvětluje tradice v rodu Janatků, u kterých byla tato podmínka splněna.