Pohled na Mšeno od severuVojtěchovInteriér kostela sv. MartinaOlešno

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

V nové cvičné kuchyňce je radost vařit


V nové cvičné kuchyňce je radost vařit

Mšeno - Jak jste se mohli dočíst v jednom z minulých čísel našeho měsíčníku, v uplynulém školním roce proběhla v ZŠ Mšeno rozsáhlá rekonstrukce několika učeben. Mezi nimi byla i cvičná kuchyňka, která pamatovala nejen „Husákovy děti“, ale možná i jejich rodiče. Tomu odpovídal i její stav. Zrekonstruovaná kuchyňka má s tou původní společný snad jen název. Vzhledem k tomu, že většina z vás ji pravděpodobně neviděla „při provozu“, rozhodla jsem se navštívit kroužek vaření a přiblížit vám nejen vybavení kuchyňky, ale i předvánoční atmosféru, která zde vládne.

Domluvila jsem se s paní Güllovou, jež kroužek vaření vede, a jednu listopadovou středu jsem vstoupila do budovy školy a vydala se po schodech do podkroví, kde je učebna umístěna. Už cestou mě obklopila vanilková vůně, jež se stávala čím dál tím víc intenzivní. Jak jsem posléze zjistila, mohly za to pootevřené dveře kuchyňky, jimiž se linula ven a dráždila nejen mé čichové buňky, ale určitě i nosy těch zaměstnanců, kteří ještě pobývali v budově. Zbývá mi pár posledních schodů a zastavuji se, abych popadla dech. To už mě ale zmerčí zvědavé pohledy děvčat činících se v kuchyňce. Vzápětí mě ve dveřích vítá paní Güllová a pokyne mi, ať jdu dál.

Užasle se rozhlížím po dobře osvětlené místnosti. Dominuje jí podlouhlý pracovní ostrůvek, u něhož postávají skupinky děvčat v úhledných zástěrkách. Přiblížím se k nim a vidím, že jedna z dívek zrovna rozvaluje těsto na linecké cukroví. Její kamarádka o kus vedle už z hotového plátu těsta vykrajuje nejrůznější tvary a obratně je přemisťuje na plech. Další žákyně obstarávají samotné pečení. K dispozici mají 4 moderní horkovzdušné vestavěné trouby, k nimž patří 4 varné sklokeramické desky, jež se lesknou v protilehlých stranách ostrůvku. Tu jedna z dívek troubu otevře a naučeným pohybem vytahuje plech s narůžovělým cukrovím. Tázavě pohlédne na svoji vyučující, než se však stihne zeptat, zda jsou vanilkové rohlíčky upečené, paní Güllová pokývne souhlasně hlavou a říká: „Jsou upečené, tak holky, honem další plech.“ Dívky plní pokyn, dovnitř putuje plech s lineckým a dvířka trouby se zavírají. V kuchyňce je teplo, svlékám se a usedám společně s vedoucí kroužku k jednomu ze stolečků, u nichž mohou děti své výrobky „koštovat“. Ještě ani nedosednu a už se přede mnou objevuje tác s vyskládaným cukrovím.

Musím ochutnat všechny druhy, které vidím. Jsou báječné, o to lepší, že jsem je nemusela péci já. Paní Güllová mi vysvětluje, že to jsou kousky, jež budou mezi pohoštěním na tradičním školním jarmarku. Při té příležitosti zjišťuji, že tucet dívek, které před sebou vidím, je jen polovina celkového počtu. Zájemců o vaření a pečení je totiž dvakrát tolik, proto se děti musí střídat v lichém a sudém týdnu. I když při mé návštěvě jsou přítomna pouze děvčata, vedoucí kroužku mě ujišťuje, že vařit a péct se učí i několik chlapců. Odhaduji, že přítomné děti jsou v rozmezí 10 až 12 let a paní Güllová, která ve škole pracuje především jako asistentka, mou domněnku potvrzuje, ale doplňuje, že zájem je už u mladších dětí a pokračuje i mezi žáky a žákyněmi 8. ročníku.

Zatímco si povídáme, některá z děvčat obalují ještě teplé cukroví ve směsi cukru a rovnají ho na další tác. Jiné už umývají nádobí, které nebudou potřebovat. Rozhlížím se po kuchyňce, ale myčku na nádobí nevidím. Vedoucí kroužku se směje: „Myčky mají doma, tady si nádobí, které ušpiní, musí umýt pěkně postaru, ručně.“ Je to však snad jediná věc, která se v kuchyňce nezměnila. Nádobí se sice myje ručně, ale u praktického dvojdřezu, vedle něhož se nachází odkládací plocha. Její slabinou je umístění pod zkosenou stěnou, ale s dispozicemi kuchyňky nešlo nic dělat. Jinak je nové úplně vše, od podlah, přes omítky až po moderní vybavení. V takové kuchyňce musí být radost vytvářet dobroty. Paní Güllová potěšeně přikyvuje. I když je náročné zvládnout během dvou hodin, kdy kroužek probíhá, uvařit nebo upéct několik druhů pokrmů, je vidět, že ji to baví. A usměvavé tváře děvčat dosvědčují, že i pro ně je to nejen učení, ale i zábava. A tak to má být. Cvičná kuchyňka je opět využívána ke svému účelu.

Vladislava Kaulerová Vaňková