OlešnoBezděz (foto: Zd. Bergl)BrusnéSkramouš

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2021 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Putování po nejkrásnějších místech Evropy


Polární kruh obklopuje nádherná příroda

Při cestě Finskem a Norskem až na severní mys Nordkapp jsme projeli spoustu krásných míst. Nejvíce nás zaujala oblast Polárního kruhu asi 10 km na sever od města Rovaniemi. Finsky se Polární kruh řekne Napapiiri a je známo, že odtud na sever v letních měsících Slunce nezapadá. Projíždíme velkou branou s nápisem NAPAPIIRI, všechny dopravní prostředky troubí. Zaparkujeme na velké ploše uprostřed lesů. Turisty se to zde jen hemží a každý se zastavuje na bílé čáře s údajem zeměpisné šířky 66°32´35“. Tak to je ten slavný Polární kruh. Každý se hned fotí, přeskakuje ze severu na jih a obráceně, řádíme jak malé děti. Tu krásnou atmosféru dokresluje nádherná okolní příroda se zdravými lesy a mírnými kopci. Jinak je to obrovské obchodní centrum se spoustou prodejen velice vkusných suvenýrů, zpracovaných sobích kožešin, kožešinového oblečení a plyšových hraček. Ty jsou opravdu krásné, dost lidí od nás je kupuje.

Jdeme se podívat do budovy pošty, tady nás lákají na zajímavou akci. Turista se může nechat vyfotit, jeho portrét okamžitě vytisknou na kupon spojený s finskou poštovní známkou s nápisem Suomi Napapiiri. Nalepí si ji na místní pohlednici a může poslat komukoli, i sobě. Zaručují, že vánoční bude doručena přesně na Vánoce, na to mají speciální se Santa Clausem. Dost lidí od nás se na to nechalo za patřičně vysoký peníz nachytat. Ve vedlejší budově přes léto bydlí pravý Santa Claus, ve své kanceláři se s ním můžou zájemci vyfotit a dostanou hned fotku, i ta se dá poslat poštou. Využívají to hlavně děti. Nenechal jsem se na žádnou atrakci nalákat, za ušetřené peníze si koupím u řezbáře krásnou kávovou lžíčku z ořechového dřeva. Vyrábí je přímo na místě, finsky se to řekne korti kuvasääski. Mám ještě hodinu čas, projdu ostatní budovy a v informačním centru si koupím krásný, na tvrdém papíře natištěný certifikát, paní na něj dopíše mé jméno a mám doklad, že jsem tady byl. Je na něm namalovaný sob, nápis Artic Circle a datum 19. 7. 2005.

Člověk by si myslel, že z názvu Polární kruh vyplývá velká zima, opak je pravdou. Velký digitální teploměr na západní stěně pošty udává 28°. Objevil jsem ještě směrový ukazatel s údaji o vzdálenosti do různých míst světa. Od Prahy nás dělí 2222 km, do New Yorku je to 6706 km, atd.

Nás zajímá nejvíc, kolik nám ještě zbývá na nejsevernější bod Evropy, Nordkapp. Je to 680 km. Vyrážíme, do večera to musíme stihnout do kempu u jezera Inari, to je ze všech evropských jezer to nejsevernější. Projíždíme oblastí Laponska stále na sever, nic jiného než lesy a soby kolem nevidíme. Občas musí autobus přibrzdit nebo dokonce zastavit a počkat, až jeho veličenstvo sob uzná, že můžeme pokračovat. Za jedním jsme se plížili asi dvě stě metrů, teprve klakson ho přiměl uhnout. Ale tak to tady asi běžně chodí, upozorňují na to i dopravní značky. Zastavujeme ještě u jedné zajímavé atrakce, Karhunpesä, to znamená Medvědí jeskyně. Už medvědy vidíme, jeden stojí na zadních vedle Laponce v kroji, mává na nás a dokonalou češtinou nás vítá. Vyzývá mě jmenovitě, abych ho šel podrbat. To se nedá odmítnout. Nevěříte? Věřte! Náš náčelník si před tím nenápadně vzal od jednoho místního malý mikrofon a o zábavu bylo postaráno. Po hodině zastavujeme v kempu u jezera, hodinky ukazují 22 hodin, je stále plné světlo. Nacházíme se 300 km na sever od Polárního kruhu a nedá nám to, abychom neotestovali vodu. Je krásně teplá, určitě 20 stupňů, jdeme do plavek a hurá za zeměpisným rekordem v plavání. Je to úplná balada, na to určitě nezapomeneme. Moc nás není, většina dá přednost pohledu na deset cachtajících se lachtanů.

Rychle ven, osušit, čeká nás večeře. Tou jsou grilované finské buřty z nedalekého supermarketu, stejně tak chleba, pivo máme z autobusového zdroje. Přesně o půlnoci pozorujeme červené Slunce těsně nad obzorem, jdeme si projít okolí. Po dvou hodinách se Slunce zase vyhouplo o kousek výš. Nezapomenutelný dojem. Tak honem do postele a ráno budeme pokračovat. O tom jsem ale už psal v dubnu 2017...

Zdeněk Bergl