Pomalu, ale jistě se blíží Velikonoce. Znovu si připomeneme Ježíšovu oběť na kříži. V rámci církevního roku prožíváme postní období. Čas, který můžeme věnovat nejenom plnění každodenních povinností. Ale také zamyšlení nad tím, kdo já osobně jsem. Kam směřuji, kde je můj životní cíl a co je pro mě v životě nejdůležitější. Postní období začíná na Popeleční středu, letos to bylo 6. března, a končí na Velikonoční neděli. Na Popeleční středu i letos byli návštěvníci římskokatolických mší znamenáni křížkem z popela ze spálených kočiček. Prach a popel jsou symbolem ztišení a pokání. Mohu se sám sobě líbit, mohu si myslet, že jsem dobrý, že nikomu neubližuji a žiji řádným životem. Tento symbol nám však připomíná – a nemusí se to líbit nikomu – ani věřícím, ani nevěřícím, že mnohdy možná nejsme tak důležití, jak si sami myslíme. Prach popela nám připomíná, že jsme nic, i kdybychom dosáhli hvězdné kariéry, vydělali spoustu peněz, získali moc, stejně jednou všichni skončíme jako prach země, na které jsme se narodili. Může to být pro každého z nás tíživé, ale také osvobozující. Možná je někdy dobré se zamyslet nad tím, k čemu mi všechno to, co dělám, vlastně je. Ne proto, abych toho nechal a utekl do kláštera či meditoval na poušti – i když pro někoho to může být smysluplné. Ale abych dovedl rozpoznat a vnímat, že nemusím být do sebe zahleděn, že nejsem na světě sám a že kolem mě žije mnoho dobrých lidí. A přece i ti také jednou skončí jako prach této země, nejen já sám. Takže paradoxně kajícný pohled mě může vést k tomu, že znovu najdu radost ze života a z přítomnosti druhých lidí kolem mne. Někdy je určitě dobré se něčeho zříci – tedy postit se. Dnes už jenom málokteří věřící lidé dodržují půst. Ono to svůj smysl mělo – zdravotní i duchovní. Organismus se pročistil a prohloubily se myšlenky. Můžeme se však pokusit omezit některé své potřeby v oblasti jídla či pití nebo zábavy až do Velikonoční neděle. Nejít na diskotéku, nepít alkohol, nejíst některé druhy masa atd. Může to být prospěšné nejen pro nás, ale i pro naše okolí. Peníze, které ušetříme, můžeme věnovat potřebným lidem osobně či prostřednictvím nadací. Co říkáte?

Michal Šimek, farář evangelického sboru ve Mšeně