V bádání nám pomohou pohledy i fotky
V minulém čísle Mšenska byl uveřejněn rozhovor, který prozrazoval, kdo jsem a čím se zabývám ve svém volném čase.
Březnem tedy začíná onen slibovaný seriál, který si klade za cíl poodhalit tajemství genealogie – pomocné vědy historické. Jak si tento pojem můžeme vysvětlit? Slovo genealogie je složeno ze dvou slov pocházejících z řečtiny. Jsou to slova genos, znamenající rod a logos, v překladu věda. Věda o rodině, napadne vás jistě. Odborněji můžeme genealogii představit jako vědu, zkoumající příbuznost jedinců. Kdo jsou mí předci? Mám v městě nějaké neznámé příbuzné? Jak vypadala moje praprababička a kam chodil do školy můj prapradědeček? Na to vše nám může genealogie pomoci odpovědět.
Ale popořadě. V literatuře se můžete setkat se třemi termíny – rodokmen, vývod a rozrod. Co tyto termíny znamenají? První jmenované slovo je nejvíce známé a mnohdy užívané laiky všeobecně pro jakékoli vyhledávání předků. Ve skutečnosti se ale jedná o dohledání předků výchozí osoby po otcovské linii. Tedy otce, děda, praděda a dále, až do hluboké minulosti. Naopak vývod zahrnuje všechny předky výchozí osoby, nejen ty mužské, ale i ženské. Právě tento druh genealogického bádání bývá graficky znázorněn v podobě rozvětvených stromů. Základnu tvoří výchozí osoba a jednotlivé větve a větvičky předci. Na závěr je zde rozrod, postupující od nejstaršího známého předka do současnosti. Může zahrnovat buď potomky stejného příjmení, tedy syny a nemanželské potomky dcer, nebo opravdu veškeré potomky, syny i dcery. Záleží zcela na vás, jakou cestou se vydáte. Možná se zpočátku vydáte pouze po otcovské linii, ale postupně vás genealogie zcela pohltí a budete si přát poznat životní osudy celého rodu.
Tolik k základním pojmům. Nyní nastal čas, vyzkoušet si bádání prakticky. Co potřebujeme do začátku? Především nějaká data, ze kterých budeme vycházet. Čím starší datum narození se nám podaří získat, tím lépe. Vytáhněte veškeré dokumenty, co doma máte, a pátrejte po nejstarším. Hodit se vám budou nejen rodné a úmrtní listy, ale také školní vysvědčení, diplomy a domovské listy. V podstatě se dá říci, že každý nalezený dokument může mít dříve či později nějakou výpovědní hodnotu, vedoucí k nalezení cesty ze slepé uličky. Zapomenout nesmím ani na staré fotografie. Malá kartička často obsahuje jmenné věnování a adresu. Pečlivý vlastník mnohdy podobenku označil datem pořízení, případně místem, kde byla pořízena. Stejnou službu prokážou pohlednice, obsahující podobná data, navíc obohacená o razítko s datem odeslání.
Papír ovšem není vše. Ptejte se! Rodičů, prarodičů, tety nebo strýce. Každý v rodině v sobě může mít uchované vzpomínky na doby minulé. Kolik měl kdo sourozenců, kde se konala svatba, z jakých obcí pocházejí příbuzní... Vše, co se dozvíte, si poctivě zapisujte. Příští měsíc tyto zapsané informace využijeme a podíváme se do nejdůležitějšího zdroje pro badatele – matrik. Řekneme si, jak se matriky dělí a co všechno v nich nalezneme.