Sportovec, trenér, odborník na výživu i lektor angličtiny Petr Prieložný v rozhovoru Mšenska říká:
Lidi kolem mě nevěřili, že něco dokážu. A o to víc jsem na sobě makal.
Mšeno - Od chvíle, kdy nadějný mladý kulturista Petr Prieložný opustil Mšeno a přesídlil do Spojených států amerických, uplynulo deset let. Už v polovině loňského roku se ovšem do Mšena vrátil. A přivezl s sebou i svou manželku Aishu a dceru Skye. O tom, jak se Petrovi v New Yorku dařilo a jak si jeho dvě ženy zvykají v malém Mšeně, promluvil v rozhovoru pro Mšensko.
Petře, co tě vůbec před lety vedlo k tomu, že ses do země neomezených možností, jak se Americe říká, vydal?
Bylo to v roce 2009, kdy jsem se rozhodl vypravit do USA na několik kulturistických soutěží. Sbalil jsem batoh a letěl do Los Angeles, kde jsem strávil pár měsíců. Pak jsem se usadil na druhé straně Ameriky v New Yorku.
Počítal jsi už při odletu z České republiky s tím, že v USA zůstaneš?
No, už jsem o tom uvažoval. Chtěl jsem se zlepšit v angličtině, poznat jinou kulturu, a tehdy mi připadalo, že je u nás pro lidi, kteří mají větší ambice, málo příležitostí, jak se rozvíjet.
Předpokládám, že začátky v jiné zemi nebyly jednoduché...
Musel jsem se rychle osamostatnit, nechtěl jsem být závislý na rodičích, aby mi pomáhali.
A nechyběla ti v tak „velkém“ světě rodina?
Stesk po rodině byl velký, ale hrdost byla ještě větší. Všichni čekali, že po pár měsících sklopím uši a vrátím se zpátky, a to jsem nechtěl. Největší motivací pro mě vždycky bylo to, že ve mě lidi nevěřili a mysleli si, že na to nemám. To mě tlačilo dopředu.
Čím ses tedy v New Yorku živil?
Začal jsem tam brzy pracovat jako trenér. Trenérskou licenci jsem totiž měl už z domova, kde jsem si ji dělal v roce 2004. Pak jsem si jen doplnil americké akreditace. Díky tomu, že jsem se šel do jednoho fitness centra v Brooklynu ucházet o práci, seznámil jsem se s mou manželkou, která tam pracovala jako manažerka. Tenkrát mě nepřijali, tak jsem ji aspoň pozval na večeři, a to dopadlo dobře.
Takže jsi měl tenkrát vlastně velké štěstí, i když tam práce neklapla...
Ano, to je pravda. Už v roce 2010 jsme se s Aishou v New Yorku vzali a ve stejném roce jsme založili společnost na trénování a výživu. Spravovali jsme pak několik fitcenter po celém městě.
Takže vedle trénování ses stále věnoval kulturistice a jezdil po soutěžích?
Přesně tak. Kulturistice jsem se věnoval do roku 2013, kdy jsem měl poslední soutěž a zároveň se nám narodila dcera. Tehdy jsem si uvědomil, že se chci věnovat hlavně rodině. Kulturistika představovala velkou část mého života, ale už je to uzavřená kapitola. Cvičení zůstává, protože jde o životní styl, ale soutěže mě už nelákají.
Na tvém facebooku jsem si před časem všiml, že jsi zkoušel i box...
Ano, po několika letech, kdy jsem se soutěžením skončil, jsem začal cítit, že bych mohl ještě něco zkusit. Pustil jsem se proto do trénování boxu a vloni jsem měl první amatérský zápas. Sice jsem nevyhrál, ale byla to úžasná zkušenost.
Zaměřme se teď trochu na tvůj návrat do Čech. Co tě k tomu vedlo, už tě Amerika přestala bavit?
Byl jsem tam devět let a vždycky jsem říkal, že se vracet nechci. Pak se ale narodila dcera a postupně jsem přehodnotil svoje priority. Jedním z hlavních důvodů bylo to, že chci, aby kolem sebe měla větší rodinu. Z manželčiny strany nikdo nežije ve státě New York, takže jsme je vídali tak jednou, dvakrát za rok. A já tady mám velkou rodinu, zázemí a lepší prostředí k životu. V New Yorku je všude akorát beton a paneláky o sto patrech.
Když jsi odjížděl, tak se ti ale Česká republika zdála „malá“, nemám pravdu?
Předloni o Vánocích jsme byli ve Mšeně a musel jsem uznat, že se náš stát změnil k lepšímu. Je tu i větší poptávka po pracovních místech. S Aishou jsme se rozhodli, že tady můžeme uplatnit jazyk a zkušenosti v oblastech fitness a výživa.
Chcete se nechat někde zaměstnat nebo pojedete sami na sebe?
Určitě sami na sebe. V Mladé Boleslavi jsme si nedávno otevřeli tréninkové studio, kde uplatňujeme prvky boxu i funkčního cvičení a manželka chce učit jógu. Navíc jsme oba začali vyučovat angličtinu.
Takže se zrovna nudit nebudete...
To jistě ne. Navíc přes internet stále trénujeme lidi z New Yorku, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme.
Věřím, že oba umíte perfektně anglicky, jak ale manželka zvládá češtinu?
Česky se učí každý den. Zatím umí dát dohromady pár vět, ale zlepšuje se. A to samé dcerka. V jejím případě jsem udělal chybu, že jsem ji už odmala neučil česky, teď to budeme muset dohnat.
A kde teď vlastně žijete?
Ze začátku jsme bydleli u mých rodičů ve Mšeně, ale pronajali jsme si byt v Boleslavi, když už tam pracujeme. A dcerku jsme tam přihlásili do školky. Jinak ve Mšeně budeme o víkendech.
Takže budete spíš Boleslaváci než Mšeňáci...
Určitě se Mšenu vyhýbat nebudeme, chceme se do života ve městě aktivně zapojit. Zdá se mi, že tu žije hodně mladých lidí, kteří nemají mnoho možností, jak účelně využít svůj volný čas. Pak mají tendenci se poflakovat, což nevede k ničemu dobrému. Proto chci zdarma nabízet cvičení pro místní děti. Když jsem byl malý, tak moc lidí mladým nepomáhalo. A to bych chtěl zlepšit. Rád bych tím motivoval i ostatní dospělé, aby se snažili dětem něco nabídnout.
Na závěr mi ještě řekni, jak dlouho se tady chcete zdržet.
Návrat do New Yorku zatím neplánujeme. Manželka tam žila skoro dvacet let a moc se jí tam nelíbilo. Navíc jsou tam teď hrozné podmínky ohledně zbraní, které se stále častěji objevují na základních a středních školách. Ta politika se s novým prezidentem Trumpem hodně zhoršila.
A jak si manželka na jinou zemi zvyká?
Pochází z Columbusu, ale jako malá jezdívala k babičce na venkov, takže to pro ni není až taková změna. Ve Mšeně si jí líbí čerstvý vzduch a příroda kolem. Hodně těžce se ale srovnává s českými silnicemi, které jsou o dost užší než v Americe. Jinak silnice jsou asi všude stejně rozbité...
Jiří Říha