S novým rokem bývá prostor pro bilancování toho minulého i seznámení se s výsledky hospodaření v minulém roce. V roce 2018 hospodařila naše obec s deficitem 3 mil. Kč, což je značný propad, ale i když se snažíme rozvoj obce řešit s pomocí všemožných dotací, odráží tento schodek nutně realizované investice, například do rozšíření i vybavení Mateřské školy v Chorušicích ve výši více než 1 mil. Kč. Byť se vláda i ministerstva hrdě hlásí k podpoře budování škol, vytvářejí ministerští plánovači takové podmínky, kterým zdaleka ne každá obec může vyhovět. To může být i záměrem, protože finanční potřeby obcí zdaleka převyšují možnosti podpory státu. V případě rozvoje venkova je ale již bohužel pravidlem, že jeho alespoň trochu viditelný rozvoj je odvislý od spolufinancování různými dotacemi. Každému musí být jasné, že vyhlásit dotační tituly tak, aby zajistily různorodé potřeby obcí, je nemožné. Na konferenci malých obcí řečník spočítal, že obce mají možnost žádat o více než 100 dotačních titulů na „svůj rozvoj“, převedeno do jazyka českého – škemrat na dobré nápady o peníze, do zblbnutí papírovat před podáním žádosti, v průběhu realizace díla, po jeho ukončení taktéž. Problém je, že těch sto dotačních titulů nestačí nikdo ani přečíst, natož jejich potřebu vyhodnotit. Loni jsme podali žádosti o cca 10 dotací, náklady na zpracování se pohybují ve statisících, úspěšnost je ve hvězdách… Oč jednodušší by bylo propuštění všech státních a krajských „plánovačů rozvoje“, vynaložené peníze na mzdy těchto byrokratů rozpustit do rozpočtů obcí, aby si každá mohla rozhodovat o prioritách rozvoje sama. V případě našeho schodku je to náklad na 5 až 6 takových úředníků. Pokud k těmto prostředkům přidáme miliardy vynaložené na národní dotační tituly i miliony vyhozené za zpracování žádostí o dotace, pak bych neměl o dostatek prostředků na skutečný rozvoj, nikoli jen projídání peněz uměle zaměstnanými lidmi, strach. Bohužel, zatím žijeme v době dotační, která více než rozvoji nahrává spíše korupci.
Martin Bauer, starosta Chorušic