Mšeno - Všimli jste si toho, že úplně jinak se chováme, když kolem kostela procházíme, a jinak, když vstoupíme dovnitř?
Přítmí chrámu na nás působí tichým, skoro tajemným dojmem. Věřící či nevěřící si najednou nejsou jistí, jak se správně chovat. Ale všichni přestanou spěchat, ukázněně stojí za lavicemi nebo mlčky sedí, neklapou podpatky, nezaclání druhým. Člověk se trochu pozastaví, naslouchá, vnímá zvláštní vůně a nechá se obklopit atmosférou.
Tak jsme také vstoupili do kostela sv. Martina dne 22. prosince minulého roku. Ten den ale kostel nebyl vůbec prázdný a tichý. Zaplnily ho desítky lidí, staří, mladí, rodiny s dětmi. Přišli na adventní koncert mšenského pěveckého sboru INTERMEZZO. Jeho členové, stejně jako my, bývalí žáci, kolegové, kamarádi a spoluobčané jsme byli zasaženi skonem pana Karla Horňáka. Nad sborem se navíc vznášel otazník dalšího pokračování v činnosti. Zasvěcené zprávy hovořily o tom, že je to koncert poslední.
Atmosféra okamžiku byla nesmírně působivá a vřelá slova vánočních písní ji ještě umocňovala. Koncert byl nádherný, provedení jako obvykle profesionální, a proto myslím patří velké díky panu Dr. Šebestovi za to, že se ujal nelehké role nahradit Karla na místě sbormistra. Překážky jsou do cesty člověka kladeny proto, aby se jim mohl se vztyčenou hlavou postavit a překonat je. Obětovat svůj volný čas, najít společnou řeč při tvoření muziky a zpívání s ostatními, to znamená podřídit se mnoha pravidlům a mít schopnost předávat svoje hudební představy dalším členům sboru.
Jsem ráda, že si nás tolik udělalo čas a do kostela přišlo. Potleskem vestoje jsme vzdali čest oběma sbormistrům /odcházejícímu i novému/ a poděkovali členům sboru, kteří se rozhodli ve zpívání dál pokračovat.
Milé INTERMEZZO, hodně štěstí do dalšího muzicírování.
Marcela Prieložná