To, co je staré, je na nic. Také zastáváte tenhle názor? Já tedy ne. Naopak. Patřím mezi ty, kterých zřejmě není mnoho, ale mám za to, že staré věci jsou často kvalitnější a po repasi mnohdy i lépe vypadají, než ty nové, moderní. To podle mě platí hlavně o nábytku a třeba o starých autech. Pak jsou věci, které nás zavedou do dávných časů, něco nám povědí, přinesou cenné informace. Samozřejmě cenné jen pro někoho. Teď mám na mysli staré knihy, kroniky, zápisníky a jiné letité dokumenty. Právě ty mě inspirovaly k těmto slovům. Kolega v práci mi totiž před nedávnem přinesl starý, ošuntělý a zvlhlý zápisník se slovy: „Tady si počteš, to by tě mohlo zajímat.“ A měl pravdu. Desky s flekatými listy, které začínaly rokem 1894, vytáhl z kontejneru na starý papír. Co to bylo? Účetní kniha sedleckých dobrovolných hasičů vedená do roku 1938. Místo toho, abych se radoval, nastal opačný efekt. Rozčílil jsem se a lamentoval nad tím, že tu knihu někdo hodil do popelnice, protože ji zřejmě považoval za bezcennou a zbytečnou. Kolik podobných historických záznamů a starých fotek asi skončilo jen na mšenské skládce? Přitom existují lidé, kteří se o historii, zejména pak o tu regionální, zajímají. Smutnou pravdou bohužel je, že jich mnoho není...
Pěkné čtení přeje Jiří Říha