Večer před kostelem sv. MartinaMěstský znak na radniciBusta F.PalackéhoOlešno

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2019 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Očima Pražandy


Termosku plnou kávy a vyrážíme na chatu

Tak co, už máte zazimováno?“ ptali se mě začátkem listopadu kolegové v práci, chataři mazáci. Už tam teď nepřespáváme, ale zazimováno? Vím, že se před zimou vypouští voda, aby mrazem nepopraskaly trubky, voda se zavře, ale co dál? Vydali jsme se tedy zazimovat.

Svlékla jsem povlečení a manžel lůžkoviny a ostatní oblečení nandal do černých igelitových pytlů a zavěsil ke stropu přesvědčen o tom, jak myším zavařil. Já jsem vyklidila naši chatovou spíž, což je hlavně hořčice k buřtům na ohni, ocet k buřtům s cibulí a pár pytlíkových polévek. Poklidili jsme zahradu, uložili zahradní nábytek a náčiní, a já jsem si s sebou domů nastříhala poslední slunečnice. Najednou jsem cítila takový smutek, že blízký hřbitov byl proti mně rozjásaný lunapark.

Co si teď počnu až do jara? Přeci nebudu víkendy trávit v obchodních centrech! Celý týden jsem myšlenkami bloudila po Mšeně, vzpomínala na to krásné letošní léto, teplé večery s přáteli na náměstí, osvěžující vodu na koupališti, radost z vlastnoručně vypěstovaných rostlin. Můj život objevením Mšena a chataření dostal nový rozměr. Já na zazimování nemám čas. Tím, že jsem chatu získala až po padesátce, tak si ji nemůžu zabednit skoro na půl roku a neužívat ji. To ať dělají letití chataři.

Další sobotu jsme uvařili kávu do termosky a normálně vyrazili na chatu. Jeli jsme rovnou na náměstí, kde jsme se sešli s přáteli v krásně vyzdobené cukrárně, u kávy a dortíku společně prolistovali čerstvý měsíčník Mšensko a probrali všechny novinky. Pak jsme popojeli k Lobči, kde jsme při procházce lesem ještě našli pár bedel do bramboračky.

Po příjezdu na chatu jsme všechno vybalili, hořčice i ocet se vrátily na své místo a my se dali do práce. Zasadili jsme nové ovocné stromky a vydatně je zalili dešťovkou ze sudu. Pak jsme všechny mladé stromečky obalili fólií proti okusu a zastřihli větve. To už nás hlad zahnal zpět na náměstí, kde nás v restauraci příjemně překvapila nabídka svatomartinské husy. Po tomto gastronomickém zážitku byly další pracovní výkony vyloučeny. Tak zase příště, za týden! Sice jsou dny kratší, ale i tak se toho dá dost stihnout a kolem chaty a zahrady je stále co dělat. A až nám sněhová peřina přeruší hrabání zahrady, vydáme se na procházky po okolí a budeme krmit srnky, aby neměly takovou chuť na ty naše mladé stromečky.

Eva Brožová