VojtěchovSkalní útvar Žába, pod romanovskou hájovnouBoleslavská ulice a školaPamátník mistra Jana Husa, foto: Petra Nejedlá

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2019 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Očima Pražandy


Je pro mě odměna, po práci jet do Mšena

Z lásky ke Mšenu se vyznávám v každém svém příspěvku. Mám ráda město, jeho atmosféru, lidi, které poznávám na místních zajímavých akcích nebo třeba při nákupech. Uvítala jsem zveřejněné kandidátní listiny v zářijovém Mšensku, protože tam vidím známé tváře, ale jejich jména si k nim můžu přiřadit až teď. Jeden výtisk si schovám a budu mít takový poznávací tahák! Můj manžel zase zcela propadl chataření. Bývá na chatě i přes týden, a co zrovna dělá, můžu vyčíst z bankovního výpisu. Tak například vidím – mínus 450,- Barvy, laky – je mi jasné, že se u nás natírá! Každý můj nápad okamžitě zrealizuje a mám pocit, že kdybych si u chaty vymyslela Eiffelovku, do druhého dne tam stojí. Večer mi pak volá a popisuje, co všechno za celý den udělal a co je ve Mšeně nového. Třeba, že mi rozkvetla první slunečnice. Já jsem totiž našla semínka pozdě a vysela jsem je v těch vedrech a vůbec jsem nedoufala, že vzejdou! Měly to být okrasné slunečnice nízké, ještě ani nekvetly a už byly vyšší než já. Dala jsem je i kolem plotu, aby to bylo zvenku veselejší, když už jsme tak blízko hřbitova.

Takže zatímco si manžel užívá pobytu na chatě, já se zatím v Praze nemůžu dočkat pátku, až po práci vyrazím za ním. Auto má na chatě, tak musím autobusem. Minule mi kvůli různým omezením na silnicích cesta trvala skoro 3 hodiny. Napadlo mě, že bych za tu dobu doletěla do Turecka. Proč zrovna Turecko? Čekala jsem na autobusovém nádraží v Mělníku na autobus do Mšena a najednou přijel malý autobusík, kterému se právě v Turecku říká dolmuš. Také jsem hned manželovi volala, že snad někdy dorazím, že pojedu dolmušem. Řekl, že na mě počká na náměstí. Zeptala jsem se ho, jestli s kytkou. Zarazil se, ale pak řekl, že jo. Autobus byl označen jako Kokořínský SOK – Sdružení obcí Kokořínska a proplétal se vesnicemi, o kterých jsem ještě ani neslyšela. Byl to moc hezký výlet. Jen jsem panu řidiči říkala, že si příště radši vezmu před cestou kinedryl. Když jsme vjeli na náměstí ve Mšeně, stál tam manžel s květinou v ruce! Nejdřív jsem měla radost, už jsem ho chtěla pochválit, ale pak mi došlo, že uříznul mou první kvetoucí slunečnici!

Eva Brožová