Plitvická jezera patří mezi evropské perly
Před lety jsem s kolegou absolvoval podrobné poznávání chorvatských národních parků. Jedná se o oblast, na kterou se po důkladném procestování nezapomíná. Zvládli jsme jich několik a zároveň jsme si taky užili koupání v moři. To vždy po absolvování denní dávky kilometrů. Na závěr jsme si nechali to nejkrásnější, Plitvická jezera.
Oblast byla vyhlášena v roce 1949 národním parkem a o třicet let později se dostala do seznamu přírodních památek UNESCO. Tvoří ji na floru a faunu bohaté lesy, svoji proslulost ale získala především soustavou nádherných jezer. Těch je celkem šestnáct, rozděleny jsou do dvou skupin. Čtveřice Dolních a dvanáct Horních jsou vzájemně propojeny soustavou kaskád, jejich hladiny leží v nadmořské výšce 500 - 640 metrů. Oblast vznikla asi před osmi tisíci lety ve vápencové proláklině. Dolní soustava, ta krásnější, byla vytvořena zřícením stropů podzemních jeskyní a jejich zaplněním vodou.
Soustava jezer má délku osm kilometrů a jejich celková plocha zabírá dva kilometry čtvereční. Vodu dodávají říčky Matica a Rječica i řada vodopádů. Další řeka Plitvica přitéká až do posledního jezera a padá dolů nejvyšším vodopádem Veliky Slap. Společně s vodou odtékající z jezer pak tvoří řeku Korana.
Jednotlivá jezera oddělují četné bariery. Díky ve vodě rozpustným vápencům, které postupně krystalizují, se pomalu zvyšují a tvoří kaskády a peřeje, kterými vodá přetéká do níže položených jezer. Křišťálově čistá voda má barvu podle hloubky a složení dna, střídají se odstíny modré až po smaragdově zelenou.
Šestihodinovou procházku začínáme u informačního střediska s pokladnou, přímo nad vodopádem Veliky slap. Tady nás vítá apačský náčelník Vinnetou a jeho bílý bratr Old Shatterhand, tedy fotografie obou filmových představitelů
v nadživotní velikosti. Právě zde se natáčela řada scén ze série filmů podle Karla Maye. Projdeme nejdříve oblast Dolních jezer. Hned druhé je asi nejslavnější. Nad hladinou protějšího břehu Stříbrného jezera vidíme jeskyni, kde byl ukryt indiánský poklad. Do jeskyně se dá po vysekaných schodech vylézt a pozorovat okolí z výšky. Jezero se ovšem ve skutečnosti jmenuje Kaluderovac. Dostáváme se kolem dalšího jezera Milanovac k největšímu Kozjak. Loděmi s ekologickým elektrickým pohonem se po jeho hladině dostáváme na protější břeh a projdeme ještě část Horních jezer. Máme pořád co obdivovat, vodopády, nádherná jezírka se spoustou pstruhů a tloušťů, nevíme kam s očima. Lovit se samozřejmě nesmí, stejně tak musíme dodržovat vyznačené trasy, které často vedou po lávkách nad vodou. Na koupání musí taky každý zapomenout. Pomalu se obracíme nazpět a jdeme po stezce nad jezery, vše teď vidíme z výšky. Pro nedostatek času jsme nestačili projít všechno, i tak jsme plni úžasných dojmů a budeme mít na co vzpomínat. Určitě jsme viděli jedno z nejkrásnějších míst Evropy. Kdo tam byl, určitě se mnou bude souhlasit, a kdo nebyl, měl by se tam vypravit.
Zdeněk Bergl