Zjistila jsem, že na Mšeno žárlím
„Co jsme dělali před Mšenem?“ ptala jsem se manžela jednoho sobotního letního večera cestou z náměstí k chatě. Jak jsme trávili víkendy? O čem jsme se bavili? Je to zvláštní, ale poslední tři roky, co jsme si tu pořídili chatu, se u nás všechno točí kolem Mšena.
Dřív jsem skoro nevěděla, že nějaké Mšeno existuje, a teď mám pocit, že se o něm všude píše a mluví. Jak se v létě vynoří téma koupání, nemůže chybět fotka mšenského koupaliště. Dalším pojítkem je Kokořín, oblíbený turistický cíl. Začala jsem si dávat do desek články o Mšeně a sbírka se mi pěkně rozrůstá. V televizi jsem zhlédla o Mšeně celý pořad, četla diskuze na facebooku. Tím, jak poznávám místní lidi, rozdělila bych je do tří skupin. První skupina jsou patrioti, Mšeno milují bezmezně, jsou na něj hrdí, žádné nedostatky nepřipouštějí. Druhou skupinu tvoří takoví střízliví realisté, umějí pochválit to dobré, co ve Mšeně je, ale vidí i nějaké chybičky. Třetí skupina jsou kritici, kterým se ve Mšeně nelíbí skoro nic.
Já sama jsem někde mezi první a druhou skupinou, dokonce jsem se přistihla, že na Mšeno žárlím. Když si kolegyně z kurzu angličtiny připravila referát o Mšeně, říkala jsem si, co si to dovoluje? Mšeno je přece moje! Ve srovnání s oblastí Kolínska, kam jezdím na chatu za maminkou, to tady žije! Maminka musí před odjezdem na chatu do detailu promyslet, co všechno nakoupit a sbalit, protože tam není žádný obchod, hospoda, nic. Já mám velkou výhodu, potraviny tu nakoupím kvalitnější než v Praze, nezaskočí mě neohlášená návštěva, protože ji můžu pozvat do některé z restaurací nebo do cukrárny.
Jediným stínem na letošním létu ve Mšeně pro mě bylo, že nefungovaly hodiny na kostele svatého Martina. Četla jsem o náročnosti opravy ve Mšensku, přesto mám pocit, když přijíždím do města a na hodinách je pořád poledne, že věci nefungují tak, jak by měly. Má to ale jednu výhodu, člověk může mít pořád hlad, když je vlastně pořád poledne.
Přála bych si, aby do dálky svítila čerstvě natřená střecha věže kostela a na hodinách byl aktuální čas, třeba poledne! V diskuzích na sociálních sítích vždycky zazní otázka: A co jsi pro to udělal ty? Nevím, co bych pro to mohla udělat, hodiny opravovat neumím a závrať mám, už když si stoupnu na židli. Tak na to alespoň upozorním, jak to vidí Pražanda, která tu nežije, ale Mšeno miluje a moc ráda do něj přijíždí.
Ono se kritizuje snadno. Třeba jsem si říkala, jak jsou místní nepružní, když je v sobotu v městečku tak živo, tak proč nemají v obchodech a provozovnách otevřeno třeba do půlnoci? Jenže když jsme začali na chatě přespávat a měla jsem možnost být na náměstí večer, tak jsem zjistila, že Mšeno je hlavně městem výletníků, kteří navečer odjedou, a na náměstí zavládne božský klid. Auta, která tu během dne projíždějí jedno za druhým, by se večer dala spočítat na prstech jedné ruky. Náměstí má v letním večeru neskutečně krásnou atmosféru. Sedíte venku, díváte se na nádhernou radnici s červenými muškáty v oknech, na kašnu s ochlazující vodou, vše je osvětleno teplým žlutým světlem lamp, a připadáte si jako někde v přírodním amfiteátru. Nádherné. Zbývá mi několik dnů dovolené, tak doufám, že si ještě nějaký ten večer na náměstí vychutnám.
Eva Brožová