FaraonOlešnoSedlecpamětní deska - revitalizace centra, foto: Petra Nejedlá

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2019 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Cyklisté ze Mšenska se rozjeli k moři


Přes zimu dozrála myšlenka dojet na kole k moři. Nejbližší je moře Baltské a navíc k němu vede cyklostezka Odra-Nisa. Ta začíná u pramene Nisy a po opuštění ČR tvoří hranici mezi Polskem a Německem. Po německé straně vede po speciálně vybudovaných cyklostezkách na povodňovém valu a po méně frekventovaných silničkách. Ze Mšena by to mělo být bratru 650 km.

Na zimní cykloschůzce nahazuji návnadu, chytá se pouze Honza z Mělníka. Jel bych i sám, ale ve dvou to bude lepší. Je potřeba dovybavit kolo nosiči, brašnami a lehkým kempingovým vybavením (stan, spacák, karimatka…). Zavrhujeme vařič, ešus, konzervy a spolehneme se na síť supermarketů.

1. července v 8.00 vyrážíme z Kokořínského dolu od Grobiána. Kola jsou nepředstavitelně těžká, a to jsme vybaveni jen základními věcmi. Do Jablonného nás doprovázejí další dva členové našeho cykloklubu, po obědě se s námi loučí, my překračujeme státní hranici a zanedlouho se v Žitavě napojujeme na cyklostezku. Po 160 km přijíždíme k vyhlédnutému kempu a objednáváme si pivko. Po dotazu na kemp se vrchní usměje, že prý není, kdo by pracoval a kemp je uzavřen. Posílá nás o 10 km dále (bylo z toho 15 km), kde prý je supr kemp. Naštěstí nelhal. Bazén, teplá sprcha, volné zásuvky na dobíjení. Jen na recepci nikdo není. Prý zaplatíme ráno. Ale my vstáváme brzy a v recepci opět nikdo. Odjíždíme bez placení, snad to přežijí.

Druhý den slibuji Honzovi snídani v Penny ve městě Bad Muskau, ale ještě se zajedeme podívat na fotogenický skvost Ďáblův most, který je vytvořen z dokonale zahnuté kamenné klenby. Most a okolí prochází rekonstrukcí, ale i tak to stálo za zajížďku. Ve městě Gubenu dostáváme hlad, a protože je v Gubenu most, přejíždíme do polského Gubinu na nákup a do mekáče na oběd. Honza zjišťuje závadu v podobě tří prasklých drátů. Naštěstí je v Gubenu šikovný cykloservismen a za 12 €
je závada odstraněna. Vyhlédnutý kemp funguje. Správce si bez dokladu bere 10 € a my po 140 km uléháme. Bolí tělo, bolí nohy, ale největší bolestí trpí i přes profi krémy zadní část těla.

Třetí den je ve znamení protivětru a nekonečných rovin. Opět zajíždíme do polského mekáče na oběd. Již po několikáté míjíme dva cyklisty od Říčan na silničních kolech, kteří nás straší, že zpáteční cesta vlakem bude problém, neboť místenky na kola jsou vyprodány. Totéž nám říkají v kempu ve Schwedtu další Češi. Naposledy platíme za kemp. Slušných 15 € pro dva.

Den čtvrtý. Do dalšího kempu ordinuji Honzovi 175 km. Zpočátku to netuší, ale jede statečně. Míjíme Štětín a Štětínský záliv. Není to pravé moře, ale konečně se vykoupeme a v městě Ueckermünde si dáváme vyhlášený německý kebab. Dvojité maso a pivo, celkem 5 €. Po osmé večer vjíždíme do Anklamu, odkud bychom chtěli odjet do Čech vlakem. Kancelář je už zavřená, necháme to na ráno. Jedeme do kempu. Po nekonečném hledání nacházíme jeden utajený vstup. Recepce uzavřena, nevadí, třeba brzy ráno bude také zavřeno. Problém jsou sprchy a záchody. Jsou na klíč a ten my nemáme. Naštěstí se nás ujímá soused motorkář, půjčuje nám svůj klíč a prodává nám za jedno éčko žeton. Časně ráno mizíme bez placení.

V 6.30 vstupujeme do nádražní kanceláře. Po vysvětlení problému s odjezdem do Čech nám vystavuje prodejce jízdenku regionálními vlaky přes Berlín a Drážďany na hranice. I s koly za 65 € pro dva. No nekup to. Obsazený vlak s místenkami pro kola se týkal rychlíků. Zbývá 50 km k moři. To už bude hračka. Ale nebude to zadarmo. Čím blíž k moři, tím víc nepříjemných stoupání. No konečně. Balt je náš. Jo, je studený, není moc slaný, ale je to moře. Pláž lemují slavné proutěné koše, plné německých důchodců. Naposledy přejíždíme do Polska na oběd a pak zpátky do „našeho“ kempu v Anklamu. Máme najeto 760 km za 5 dní. Čekáme do osmi, až se zavře recepce. Zas to bude zadara.

Ráno mizíme na nádraží a v 9.06 nastupujeme s koly do vlaku. Celkem s třemi přestupy jsme po 16. hodině na hranicích. Krátký přejezd na kole přes hranice a třemi dalšími vlaky jsme kolem půl sedmé večer na Mělníku. Tak se to povedlo. A příští rok k Jadranu. Kdo se přidá?

Jaroslav Kůtek