Nevěříte? Děláte chybu! Stalo se to tak. Dva tucty lidí ze Mšena a okolí se chtěly podívat do vyhlášeného a stále vyprodaného pražského divadla pro malé diváky Minor. Řízením osudu se nepodařilo předchozí domluvené představení Klapzubova jedenáctka, ale napodruhé se to již povedlo a vyrazili jsme na neméně krásné představení Záhada hlavolamu. A tam se to stalo.
Děj se odehrává podle tradiční předlohy J. Foglara, ale se zapojením moderních prvků, jako třeba mnoho parkurových skoků - z obojího jsou děti nadšené. O přestávce si děti vyplnily desetibodový kvíz podle znalosti příběhu a toho, jak dávaly pozor. Před koncem představení herci odpovědi vyhodnotili a jistě není náhoda, že jedním ze dvou nejlepších byl náš kamarád a žák zdejší školy Vojta Malý. Druhý hoch byl Petr Kříž z Prahy. A tito dva se před zraky publika utkali o velké vontství. Sem totiž dospěl děj představení, které musí skončit tím, že bude ustaven nový Velký Vont, a tím přestane na Stínadlech všechen boj a svár.
Tak došlo k boji. Už jen splnit tři úkoly a měli jsme to v kapse. Celé naše osazenstvo i samozřejmě další, povzbuzovali mohutně Vojtu. Jako první se testovala paměť; bylo třeba si zapamatovat co nejvíc předmětů ze stolu, který každý vidí jen minutu. Petr byl první a pamatoval si 5 věcí, ale Vojta celých 9. Dobrý začátek, vedli jsme jedna nula.
V druhém úkolu šlo ale o sílu. Oba chlapci se vyšvihli na hrazdu, a kdo dřív spadl, prohrál. Dlouho to bylo vyrovnané, oba chlapci již přehmatávali, aby déle vydrželi a v tom – Vojtovi uklouzla ruka a byl na zemi. S úlevou seskočil hned i Petr, jemuž také nezbývalo sil, ale nedalo se nic dělat, bylo to nerozhodně. Poslední test byl na šikovnost i chytrost. Foukací kopaná – neboli luftfotbálek. Určitě ho znáte (kdyby ne, přijeďte si ho zahrát k nám do Kaniny). Zápas o vše začal. A opět vyrovnaně. Petr dal gól, Vojta dal gól. A tak několikrát po sobě. Pak ale najednou Vojta pochopil lepší strategii útoku i obrany a v mžiku vedl o dvě branky a pak ještě o další, až zápas na dvě minuty skončil 9:5. A naše radost nebrala konce! Stejně tak potlesk celého sálu. Se všemi poctami a náležitostmi byl poté Vojta Malý uveden a bylo mu předáno předsedání vontské radě. Tak vidíte, že je to pravda.
S velkou pýchou a nadšením, jeli jsme pak z centra Prahy zase do Mšena. Každý z dětí si odvezlo malý dárek a hlavně ten cenný velký žlutý špendlík v klopě. I když my ostatní jsme nic nezískali, byli jsme na našeho Velkého Vonta pyšní, asi tak, jako tátové jsou chvíli hrdí, když vyhrají naši hokejisté či fotbalisté. A těšili jsme se, jak ten ojedinělý zážitek budeme všem vyprávět a napíšeme ho i čtenářům Mšenska.
Tohle jsme zažili s dětmi, které chodí na divácký klub a kroužek. Ten společně pořádají ZŠ Mšeno a OPS, letos s podporou sboru ČCE. A ještě mnoho dalšího. Byli jsme celkem na čtyřech představeních, kromě Minoru i třeba v Semaforu na Divotvorném hrnci se skvělým Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou. A také na koncertě Pražského filmového orchestru v Lucerně (řídí ho Jiří Korynta – učitel ZUŠ ve Mšeně). Vedle divadelních představení jsme viděli velkou výstavu K. Kintery: Nervous trees v Rudolfinu, Výstavu betlémů přímo v Betlémské kapli, po Praze pět soch Davida Černého, v Muzeu hudby expozici nástrojů a výstavu Pohádka a hudba, v Náprstkově muzeu tři patra o Indiánech, v Botanické zahradě celou Fata Morganu a ještě na Nové scéně výroční výstavu o historii Národního divadla.
Toto vyprávění o divadlech a Velkém Vontovi budiž Vám zároveň pozvánkou na příští školní rok, který se již nezadržitelně blíží a kdy náš divácký klub spustíme již počtvrté. Všichni jste zváni a zájemci se na nás mohou obrátit na adrese o-p-s@post.cz.
Michal V. Hanzelín