Skramouš - „Fotím teprve chvilku, jsem takové fotografické batole,“ říká o sobě Josef Havel, rodák ze Skramouše, který v rámci letošní Jakubské pouti otevřel v budově obecního úřadu v Kadlíně první výstavu svých fotografií.

Žádný z návštěvníků by přitom nehádal, že autor doslova okouzlujících snímků krajiny a vesnické architektury se fotografování věnuje teprve pár let. „Intenzivně fotím od doby, co jsem šel do důchodu, což je tři roky. Jinak jsem začal fotit před nějakými osmi lety,“ líčí nadšený fotograf a se smíchem dodává: „Manželka mi trochu vyčítá, že když byly děti malé, tak mě focení nezajímalo a teď mám fotoaparát v ruce téměř neustále.“

Nadšení pro zachycování objektů Josefa Havla chytilo už jako malého chlapce. To se ovšem nevěnoval fotografování, ale malování. Patřil tehdy mezi první žáky, kteří navštěvovali nově založenou Lidovou školu umění ve Mšeně. „Bratranec mi před lety řekl, že když jsem dříve maloval, tak ať aspoň fotím. Takže jsem se do toho pustil vlastně díky němu. Když s foťákem nechodím po krajině, tak hodně dokumentuji kulturní akce mšenského domova seniorů, našeho Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí, pak také často fotím aktivity v mšenském evangelickém kostele, občas se skrz hledáček dívám na pěvecký sbor Intermezzo, mělnické Nové divadlo a navštěvuji i řadu dalších zajímavých akcí v okolí,“ vyjmenoval nejčastější objekty Josef Havel.

Lidé, které fotí nejčastěji, však na výstavě v Kadlíně k vidění nebyli. Byla zaměřena čistě na krajinu. Mezi sedmdesáti snímky mohli návštěvníci spatřit například roubené chalupy vesnické rezervace Olešno, prastarou Chorušickou lipku, Starý Bernštejn, studánky v Kokořínském údolí nebo Kadlínskou rozhlednu. Nechyběla ale ani místa o něco vzdálenější. Ta reprezentovala scenérie z Ještědu, Kryštofova Údolí a nechyběl ani kopec Klíč u Nového Boru, jehož fotografie se autorovi líbí ze všech nejvíc.

Josef Havel své snímky upravuje pouze minimálně. „Když je potřeba, trochu je srovnám, aby měly rovinu. Když jde o reportážní fotky, tak je mírně oříznu, aby na nich někdo neměl půlku hlavy. A pak doplním kontrast nebo sytost,“ uzavřel nadaný fotograf.

Jiří Říha