To máme horké léto, viďte? Přitom jsme ještě nedávno nadávali, že je zima. Ono totiž vlastně nikdy není ideální počasí, jako bychom si přáli. V zimě si říkáme, jak by nám bylo hezky v létě a v létě si v bytě rozpáleném na třicítku říkáme, jak bychom radši klepali kosu v zimě. No a jaro? To už také není jako dřív... No a teď si k tomu ještě připočtěte to sucho. Neprší, neroste nám tráva na zahradě, spíš schne a my nemáme co sekat, sakra. Navíc musíme po zahradě tahat konve s vodou. A když najednou přijde slejvák s kroupami, nadáváme, jak nám to pomlátilo nebo rovnou sházelo broskve z větví, utlouklo květy hortenzií a rozlámalo rajčata. Není to pro zlost? To počasí se nám, chudák, prostě nikdy nezavděčí. V souvislosti s počasím si vždycky vzpomenu na dědu z Vysočiny. Vloni měl asi jako jediný v republice obtěžkané jabloně a přitom říkal: „To je jablek, co s tím budeme dělat?“ A letos? Letos jsem od něho slyšel: „Je to na nic, je sucho, podívej se na ty malý jablíčka, v tomhle kraji se pořádně nic neurodí!“ Je to legrace. Ale my za pár let přece nebudeme jiní. Dědo, jestli jsi to dočetl až sem, tak se nečerti...
Fajn čtení v tom letošním parnu přeje
Jiří Říha