Perný víkend mšenským dobrovolným hasičům začal v sobotu před desátou hodinou dopoledne, kdy vyráželi do Lobče, kde hořela hrabanka na ploše asi deseti metrů čtverečních. A po zhruba sedmi hodinách mířili směrem na Katusice. Tam pro změnu hořelo strniště i neposekané obilí. Oba požáry se Mšeňákům a jejich kolegům z jiných jednotek podařilo rychle zneškodnit.
Mnohem obtížnější zásah na ně ovšem čekal následující den. Už po sedmé hodině bylo veliteli JSDH Mšeno Františku Šulcovi jasné, že začíná náročný den. Právě on totiž získal informaci o tom, že se z lesa u Příboh zvedá kouř a nahlásil ji na operační středisko. Pak společně s dalšími mšenskými dobráky vyrazil na místo. „Požár byl zhruba na ploše jednoho hektaru. Hořela nejen hrabanka, ale i mlazina a plameny se šířily i po velkých stromech,“ řekl velitel jednotky, která byla na místě jako první.
Po osmé hodině bylo zřejmé, že se hasiči neobejdou bez pomoci policejního vrtulníku. Hořelo totiž na kopci, kam bylo nesmírně náročné dopravit vodu. „Požářiště jsme museli rozdělit do tří úseků. První úsek byl nahoře na kopci, kde byli hasiči na proudech, na druhý úsek se sjížděly cisterny zásobující dopravní vedení vody a třetí úsek byl pod kopcem na louce, kde probíhalo plnění bambi vaku vrtulníku,“ vylíčil mšenský hasič Patrik Vyskočil, který je zároveň profesionálním hasičem v Mělníku.
Na dopravní vedení museli hasiči použít hadice z téměř všech cisteren, které na místo dorazily. A není ani divu, měřilo skoro kilometr a vedlo do kopce s převýšením sto metrů.
„Vodu pro vedení dole tlačila jedna cisterna, ve čtvrtině kopce vedení posilovala druhá a pak následovaly ještě dvě přenosné motorové stříkačky PS 12. Z nich to šlo do hasebních proudů. Staré stříkačky ovšem zhruba po hodně obě odešly, takže jsme sháněli další, které přivezli hasiči z Velkého Újezda a Chorušic, záložní pak ze Řepína, Skalska a Březovic,“ pokračoval v popisu napjaté situace Patrik Vyskočil.
Zhruba hodinu, kdy vodu na kopec kvůli poruše čerpadel dopravoval pouze vrtulník z Brna, se sedm mšenských hasičů snažilo šíření plamenů zmírnit jejich uplácáváním lopatami a obkopáním požářiště motykami. „Na chvilku to sice pomohlo, ale vítr to zase brzy rozfoukal,“ přidal se Radek Šimáně. Byl mezi Mšeňáky, kteří na kopci zasahovali přes tři hodiny, než je vystřídali hasiči z jiných jednotek.
Než došlo hodinu po poledni k lokalizaci požáru, vrtulník do plamenů stihl shodit osmačtyřicet vaků vody, které představují bezmála čtyřicet kubíků vody. Další desítky tisíc litrů vody do doutnajícího lesního porostu proudily z hadic na ramenou hasičů.
Na místo dokonce přijela i cisterna z ruzyňského letiště s leteckým benzinem, ze které vrtulník dvakrát tankoval. Nechyběl tankovací kontejner s benzinem a naftou, který poskytoval palivo více než dvěma desítkám cisteren ze Středočeského i Libereckého kraje a motorovým stříkačkám.
Během likvidace požáru u Příboh jedno mšenské družstvo muselo tatrou vyrazit do Pětikozel, kde hořely dva stohy a pole na ploše zhruba dvaceti hektarů.
Uhašením požáru u Příboh, který podle mšenských dobráků byl jedním z nejnáročnějších za poslední dobu, perný den nekončil. Sotva se hasiči před sedmnáctou hodinou vrátili do Mšena, kde čistili proudnice, mohli startovat znovu. Tentokrát hořelo v lese na Jestřebici. Oproti předchozímu požáru, kdy byl kvůli velkému počtu nasazených jednotek vyhlášen nejvyšší zvláštní stupeň požárního poplachu, se požár u Jestřebice obešel s druhým stupněm poplachu a zhruba deseti zasahujícími profesionálními i dobrovolnými jednotkami. A nechyběl vrtulník, tentokrát už z Prahy. „Tady naštěstí stačily čtyři bambi vaky plné vody a vrátil se na základnu,“ připomněl další z hasičů Petr Škopan.
Vyčerpaní mšenští dobráci se po návratu do města setkali s nepříjemnými pomluvami. „Starosta nám zaplatil jídlo v restauraci U Zlatého lva, kam jsme se dostali až k večeru. Druhý den jsme se doslechli, že akorát vysedáváme v hospodě. Zamrzelo nás to,“ doplnil velitel Šulc.
Jiří Říha