Hradsko - Kdy naposledy jste se měli jako králové? Já třeba předminulou neděli. Kanina, kde bydlíme, zřejmě nikdy neměla svůj kostel. Zato školu ano. Sousední Hradsko, jedno z nejhistoričtějších míst Kokořínska, školu nemělo, ale mělo právě kostel. Obce tak byly v těch nejdůležitější věcech ducha - samozřejmě vedle obživy - těsně propojené. Jak také ne, když jsou od sebe vzdušnou čarou vzdáleny přibližně 700 metrů. Ve skutečnosti ujdete zkratkami tak dva kilometry, což lidé chodili běžně jedním i druhým směrem.
My přece nejsme o nic horší než oni. A tak se jednou měsíčně vydávám dolů skalami přes malebné údolí nahoru opět skalami po vytesaných schodech až ke kamenné kostelní zdi. Ta se péčí města Mšena a památkářů nyní opravuje, a tak to tam bude ještě o kousek hezčí. Za zdí je malý a prostý kostelík s raně gotickými prvky, který už půl roku neslouží jako vysílač pro mobilní telefony, a tak je tam zase vše pěkné, jak bývalo. Pár lavic, pár obrázků, funkční máry, nefunkční harmonium, překrásná akustika a postaru jeden jediný oltář v čele.
Ta procházka tam a zpět, ta prostota prostředí nějak k neděli patří, stejně jako dobrý oběd. Okolo jedenácté se objeví pan farář Kothaj ze Mšena, který zde pravidelné bohoslužby obnovil a odslouží mši - i ta k neděli patří.
Je dobře, že je kostelík občas otevřen, že se zpívá, že nakukují turisté a vidí, že je zde živo. Co naplat, že jsem zde někdy s panem farářem sám. Můžete to vidět všelijak, ale já to vidím pozitivně. A když přijdete, uvidíte to také. Některé zážitky a prožitky se těžko vejdou do reportáže a přenesou na papír.
Další mše je na Hradsku 15. července. Dnes už postupně lidé poznávají, jak málo důležitých věcí se dá koupit. A mít téměř soukromou mši je takový luxus, který penězi nezaplatíte. Takové výsosti a cti, dostávalo se dříve jenom králům. Také tak se můžete cítit v kostele svatého Jiří na Hradsku.
Michal V. Hanzelín