Antonín Mánes (* 3. 11. 1784 Praha † 23. 7. 1843 tamtéž), malíř a kreslíř. Zakladatel české krajinářské školy v 19. století, z níž vzešlo mnoho žáků, mj. Bedřich Havránek. Své romantické náměty nacházel také na Mělnicku, mj. Kokořín v bouři nebo Soutok Vltavy a Labe. Jeho syn Josef (1820 – 71) se stal nejvýznamnější osobností české malby 19. století, hledal také v Polabí a Podřipsku inspiraci pro své obrázky (Labská krajina, Řipský kraj). Podařilo se mu odhalit fresky v kostelíku sv. Jakuba Většího v Libiši, které byly během husitských válek zakryty a zapomnělo se na ně až do 19. století. V Národní galerii je uložen jeho skicář s kresbou hradu Kokořína a další kresby skal a stromů z Kokořínského údolí. Jeho další syn Quido (1828 – 80) navštěvoval rodinu mecenáše Antonína Veitha v Liběchově (mj. zde namaloval obraz Děti Antonína Veitha před zámkem liběchovským, který je v Národní galerii v Praze).
Martinus Petrof, zakladatel známého rodu. Jako bulharský přistěhovalec usadil se ve Mšeně v roce 1740, kde byl voskařem, měl dva syny s Rozálií Živnou, jedním z nich byl František, který měl pět dětí a mezi nimi Jana Křtitele – to všechno byli předchůdci rodu tvůrců světoznámých pian z Hradce Králové. Zde se již narodil v roce 1839 Antonín I., který po zkušenostech z Vídně a návratu do Čech vybudoval v roce 1864 továrnu na výrobu klavírů (zemřel v roce 1915). Po něm firmu Petrof převzal jeho syn Antonín II. (1881 – 1963). Mšenská matrika připomíná rod Petrofů ještě v roce 1834, dokdy se zde rodily děti Jana Křtitele.
(M. Sígl: Kdo byl a kdo je)