SedlecDrážní most v HlovciNáměstí Míru v nociŠkola

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2019 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Seriál pro knihomoly


Hana přežila útrapy koncentráků
Spisovatelku Alenu Mornštajnovou (*1963) jsme si už v našem seriálu představovali souvislosti s její románovou prvotinou Slepá mapa (2013). V minulém roce jí v nakladatelství Host vyšel již třetí román s jednoduchým názvem Hana. Podobně jako v minulých dílech i v tomto zobrazuje Mornštajnová člověka v soukolí velkých dějinných událostí.

Dílo je rozděleno na tři části. Děj románu začíná roku 1954, v němž propukne ve Valašském Meziříčí epidemie tyfu. Za oběť jí mimo jiné padne téměř celá rodina Miry, vypravěčky první části. Devítiletá Mira zůstává najednou sama a do péče si ji bere její nejbližší příbuzná, zamlklá a předčasně zestárlá Hana, která je pro Miru velkou záhadou.

Druhá část románu je pojatá retrospektivně. Děj je zasazen do let 1933 – 1945 a my se dozvídáme příčinu Hanina psychického i fyzického strádání. Hana je totiž židovského původu a na rozdíl od své sestry Rosy – matky Miry – se jí nepodařilo vyhnout se pobytu v koncentračních táborech. Když se – naprosto psychicky i fyzicky vyčerpaná - vrátí, nedokáže se s minulostí vyrovnat, pronásledují ji pocity viny, že ona jako jediná z celé rodiny přežila. Hanu totiž tíží, že – byť nepřímo a nevědomky – přispěla k smrti svých blízkých. Proto se bojí navázat jakýkoli citový vztah, aby neztratila další milovanou osobu. Ve třetí části je vypravěčkou sama Hana. To ona velice sugestivně líčí peklo koncentračních táborů, své následující rozpoložení a myšlenky. V závěru knihy však i Hana nachází jakési smíření se, Mira se vdá, a když se jí narodí syn, pochopí Hana, že i jejich rod bude mít pokračování.

Mornštajnová se i ve své třetí knize drží osvědčených vypravěčských postupů. Přestože by hlavní hrdinkou měla být Hana, děj románu se odvíjí kolem osudů celé jedné rodiny, je možno jej pojímat jako románovou kroniku. Nepochybně zajímavé je zařazení motivu epidemie tyfu, která ve Valašském Meziříčí skutečně propukla. Tato situace, která se pro mnoho rodin stala katastrofou, otevírá další velké téma – druhou světovou válku.

Osoby, které v díle vystupují, jsou stíhány krutým osudem. Mohlo by se zdát – a také na to někteří recenzenti poukazují – že je těch osudových ran příliš, avšak obávám se, že takový je skutečně život. A i když by se Mornštajnové daly vytknout nějaké stylistické neobratnosti, její kniha jako celek je strhujícím vyprávěním.

(vkv)