Škola základ života. Název jedné z nejlepších českých komedií je tak pravdivý. Co by z nás bylo bez školy? I když Fričův film byl z prostředí gymnazijního, podle mě je základem života škola základní. Alespoň já na ni vzpomínám nejradši. Kolik starostí jsme tenkrát měli, tedy až na nějaké ty úkoly a schovávání žákajdy s pár poznámkami před rodiči? Zpětně to pro mě osobně byly fajn roky, i když v tu dobu to byla přece děsná pruda... Nikdy například nezapomenu na turisťák s panem učitelem Fuxou, s nímž jsme už od první třídy objevovali naši krásnou krajinu. Štafetu pak převzal pan učitel Bergl, s nímž jsme se doslova plazili po skalách za ukrytými partyzánkami, poznávali skalní útvary, stromy nebo stopy zvířat. A sem tam jsme nenápadně nabíjeli naše praky. A pracovky v dílně ani přibližovat nemusím, ještě dnes občas najdu nějaké výrobky. Ale ani to samotné sezení v lavici nebylo nejhorší, třeba pokusy při fyzice a chemii byly bezva, no a ani dějepis nebo čeština s dnešní říďou nebyly k zahození. Prostě škola byla fajn, a tak té naší mšenské k devadesátinám přeju ještě hodně takových hodných žáčků, jako jsme byli my! Nebo to bylo jinak? Už si nevzpomínám... Pěkný červen přeje
Jiří Říha