OlešnoSkalička v ziměVýstava prací žáků ZUŠ na radniciBrusné

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2019 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Putování po nejkrásnějších místech Evropy, 12. díl


Azurové okno už si prohlédnout nemůžeme

Dnes se zmíním o jedné pro nás Středoevropany méně známé oblasti. Maltská republika leží na čtyřech ostrovech v jižní části Středozemního moře, největší jsou Malta a Gozo. Jedná se o nejmenší členskou zemi Evropské unie. V průběhu dějin se na její vládě vystřídali Féničané, Kartaginci, Římané, Byzantinci, Francouzi a Angličané. Nezávislost získala roku 1964. Mluví se zde anglicky, italsky a místní maltštinou, té ale nikdo jiný nerozumí.

Nejvýznamnější období rozkvětu ostrova nastalo po roce 1530, kdy jej získali členové křesťansko-vojenského řádu johanitů. Právě oni zde založili řadu měst, kostelů a cenných památek v barokním slohu. Jsou také známí jako maltézští rytíři. Ostrov Malta je doslova přeplněn městy, jedno končí a na druhé straně ulice jiné začíná. Hlavním městem je Valletta. V roce 1565 se turecký sultán Sulejman II. pokusil město dobýt. Narazil ovšem na tvrdý odpor johanitů. Jejich velmistr Jean Parisot de la Vallette je za přispění šestitisícové armády sicilských dobrovolníků od ostrovů vyhnal, město dal rozšířit a opevnit soustavou mohutných hradeb. Ty stojí dodnes a jsou tak mohutné, že uvnitř měli i nemocnice. Dnes v nich je muzeum věnované obráncům za 2. světové války. Ani Němcům se ostrovy nepodařilo dobýt. Na počest velmistra je po něm hlavní město pojmenováno.

Já se ale chci zmínit o dvou nádherných přírodních úkazech. Na jihu Malty musí každý turista navštívit Modrou jeskyni. Není ovšem jen jedna jako na italském ostrově Capri. Tady se jedná o soustavu řady jeskyní, pro turisty přístupných na člunech. To si nemůžeme nechat ujít. Do malých nízkých člunů se nás vždy posadí osm, dostáváme záchranné vesty a už nás lodník s Yamahou na zádi veze do jeskyní. Některé otevřené, do jiných vplouváme úzkým průjezdem. Jeskyně vyhloubil v měkké hornině za dlouhé věky mořský příboj. Je to nádhera, voda má v každé jeskyni jinou barvu, záleží vždy na složení a hloubce dna. Pokud do jeskyně proniká světlo, má voda jasnou modrozelenou barvu, ve stínu je fialová. Propluli jsme jich několik, zdokumentovali a plni skvělých zážitků se pomalu vracíme zase do přístavu. Hlásí se hlad a žízeň, jdeme do vyhlášené restaurace na místní specialitu, rybu lampuk. Že je vynikající a porce jako hrom, ani nebudu rozvádět, ještě bych mohl v někom vzbudit chutě. K tomu salát, jedno chlazené místní a dvojka bílého, co víc si můžeme přát. Navíc z otevřené terasy vychutnáváme pohledy na všechna místa ještě jednou. A cena? Jako v Římě čtvrtka pizzy. Tady je proti pevninské Evropě mnohem levněji.

Za druhým přírodním úkazem se musíme další den přeplavit trajektem na vedlejší ostrov Gozo. Na prohlídku máme celý den, zase zde vidíme spoustu památek, ovšem každý už se těší na Azurové okno. Obrovský skalní oblouk vymlela mořská voda. Podíváme se na něj nejdříve z moře, dlouhou skalní průrvou proplouváme na malých člunech a objíždíme kus pobřeží. Nad námi vysoké srázy, nádherný pohled. Voda s námi pěkně šplouchá a podplouváme ten most. Je to taková Pravčická brána v mohutnějším provedení. Prohlédli jsme si ji i z pevniny na opačné straně. Prostě nádhera, spolu se spoustou malých tůní s vodou. Láká nás to ke koupání, ovšem zde se to nesmí. A teď jeden smutný fakt. Kdo by chtěl tuto raritu navštívit, má smůlu. Na jaře loňského roku se celý svět dozvěděl, že oblouk už byl vodní a větrnou erozí tak zeslaben, že se zřítil do moře. Takže z vody dnes vyčnívá jen krajní sloup. A co říci na závěr? Malta je nádherná, plná cenných památek, přírodních zajímavostí
a skvělých obyvatel.

Zdeněk Bergl