Pavel Ludvík Kučera, prof. MUDr. (* 30. 9. 1872 mlýn Štampach u Střem † 17. 4. 1928 Praha), lékař, zdravotnický odborník. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, do roku 1919 její docent, od roku 1921 její profesor, později profesor patologické anatomie, bakteriologie a hygieny na Lékařské fakultě ve Lvově (Polsko), dále profesorem a prvním rektorem Masarykovy univerzity v Brně. Byl pověřen budováním Státního zdravotního ústavu ČSR a stal se v posledních letech svého života jeho prvním ředitelem.

Eduard Štorch (* 10. 4. 1878 Ostroměř u Hořic † 25. 6. 1956 Praha), pedagog, archeolog, spisovatel. Byl nejen pedagogem, ale i spisovatelem historických knih pro mládež, zejména o pravěku, jehož archeologickému zkoumání se věnoval aktivně a do záchranných prací zapojoval i své žáky. Při svých pobytech v Lobči na Mělnicku (objev a sběry neolitického sídliště), kde si nakonec v roce 1933 pořídil domek s výhledem do nedaleké Libovice, odkud pocházela jeho manželka. Od prvotiny Člověk diluviální (1907) vydal dlouhou řadu knih (mj. Život v pravěku, Lovci mamutů, U veliké řeky, Bronzový poklad, Volání rodu, Meč proti meči, O Děvín a Velehrad, Hrdinská pouť, Statečné mládí, Osada havranů (1954). Pro Lobeč byla napsána kniha Minehava, která líčí život dávných obyvatel, kteří sídlili na Pustém vrchu). Hrobku má na hřbitově v Lobči.

Vladimír Regner (* 13. 8. 1910 Mšeno † 19. 4. 1943 Osvětim), učitel, odbojový pracovník. V letech 1939 – 1942 učil ve Mšeně a na průmyslové škole v Mladé Boleslavi, byl redaktorem sokolského časopisu a vzdělávací jednoty Sokol. Za nacistické okupace zapojen do odboje, v roce 1942 zatčen gestapem a jeho život skončil v koncentračním táboře Osvětim.

Jan Šťastný (* 27. 4. 1913 Chorušice † 25. 10. 1943 Lizzard Point, Francie), pilot, voják z povolání. Vystudoval reálku a v roce 1937 byl vyřazen jako poručík letectva ve Vojenské akademii v Hranicích, poté byl pobočníkem velitele letecké obrany Prahy. Po fašistické okupaci opustil republiku, prožil polské válečné tažení a dostal se až do Sovětského svazu. Naši letci na tomto území ještě neměli svou jednotku, proto odjel se skupinou osmi příslušníků Čs. armády do Anglie na britském křižníku, který byl v dubnu 1942 torpédován a potopen. Po pouti přes Murmansk byl v Anglii zařazen do 312. čs. stíhací perutě a účastnil se letecké ofenzívy nad Evropou. Poslední zpráva o něm je z 25. října 1943, kdy ve stíhacím letadle doprovázel bombardéry nad přístav Brest ve Francii. Při zpáteční cestě musel nejspíš vyskočit z letadla a zmizel neznámo v moři.

(M. Sígl: Kdo byl a kdo je)