Pátým rokem se o poslední zimní sobotě na náměstí ve Mšeně vyrojili běžci, kteří se chystali vystartovat k vytrvalostnímu závodu zvanému Borecký půlmaraton. Závod vedený z poloviny terénem a z poloviny po silnici byl letos vlivem sněhové nadílky prodloužen na 22,5 kilometru.
Nejkrásnější krosová pasáž ze Sedlce roklí Kočičina ke Grobiánovi byla nahrazena obíhačkou po uklouzané tvrdé silnici. Dále už trasa zůstala původní. Po červené turistické značce vedla do Lhotky, přes Hleďsebe, kopeček Čepička a polní cestou do Velkého Borku na fotbalové hřiště.
Ač je závod veden více z kopce, lze směle říci, že je velmi náročný. V březnu je málokdo rozzávoděný a chladné, vlhké a větrné počasí ubírá síly i dobře trénovaným sportovcům. Škoda, že kategorie žen startuje o třicet minut dříve než kategorie mužů. Nejlepší závodnice si pak musejí samy pomoci v protivětru, v kopcích i v orientaci ne vždy jednoznačně značené trasy. Pokud by vyběhly společně s muži, jistě by leckterá měla v cíli lepší čas.
Pro každého z nás je ctí se postavit na start po boku dlouholeté reprezentantky ve skyrunningu, jednoznačně nejvýznamnější postavy závodu, Anny Strakové.
Též by pak prochladlí a unavení závodníci nemuseli více než dvě hodiny čekat na vyhlášení tří nejlepších v každé z kategorií. Osobně jsem měl ze svého výkonu radost (pozn. redakce: Martin Kauler byl 2. v kategorii Muži B). Deset dní před startem mě konečně opustila drobná viróza a lehký zánět v zubech drtil mé dásně ještě v sobotu ráno. Tyto dvě okolnosti ovlivnily kvalitu mého tréninku. Čas 1:31 je za daných povětrnostních podmínek dostačující a motivující do další přípravy.
Borecký půlmaraton často berou zúčastnění jako první test po zimní přípravě. Nakonec i sám hlavní pořadatel Martin Hunčovský o svém závodu tvrdí, že je přípravným před půlmaratonem v Praze.
Martin Kauler