říká lobečský sládek Václav Kopecký

Lobeč - Hodně lidí pivo pije a jen část z nich ho umí i uvařit. Do té druhé skupiny patří Václav Kopecký z Mělníka, který už rok působí jako sládek v lobečském pivovaru. Ještě nedávno by ho přitom ani nenapadlo, že se mu podaří spojit svou zálibu s povoláním. Jeho koníčkem je totiž pivo, a to velkým.

„Pivo jsem měl vždycky rád, už od čtrnácti let jsem ho popíjel v různejch hospodách. Samozřejmě tam, kde mi ho nalili,“ přiznává se devětadvacetiletý pivomil, který si své první pivo uvařil někdy před třemi lety. Přivedli ho k tomu jeho kolegové z bývalého zaměstnání, kteří ovšem o vaření spíš mluvili. On to ale chtěl zkusit. „Na chalupě jsem měl po babičce starej padesátilitrovej hrnec na zabijačku, tak jsem ho vzal do bytu. Pak jsem koupil nějaký plastový cedníky, hodně jsem toho přečet a pustil se do práce. Vzhledem k tomu, že jsem neměl moc vybavení, začal jsem vařit svrchně kvašený piva, který v pohodě kvasej při pokojový teplotě,“ popisuje své začátky s vařením Václav Kopecký, který se řadu let živil jako technolog u letadel. A protože měl po práci relativně dost času, napadlo ho, že by se mohl vyučit sládkem.

„Pivo mě fakt začalo čím dál víc bavit, tak jsem si říkal, že bych si na chalupě, kde na to je prostor, mohl někdy otevřít malej pivovárek. No a aby to pivo za něco stálo, přihlásil jsem se na Podskalskou, což je škola výhradně pro sládky. Vůbec mě ale tenkrát nenapadlo, že bych se tím měl živit,“ líčí Mělničák, kterého lidé znají nejen z výčepů, ale i z proslulého punkrockového bandu Cirguz, kde mu říkali „květák“.

Začít vařit pivo není podle Vaška Kopeckého nijak finančně náročné, tedy alespoň v malém měřítku. „Hrnec se někde sežene, chladič jsme s tátou ohnuli z měděný trubky, plastová scezovačka stojí asi tisícovku, k tomu nějaký nádoby na kvašení a na uskladnění. A pak už jen nakupovat suroviny. Vařit pivo doma se ale nevyplatí, jedno vyjde tak na tři pětky, a to nepočítám vodu, elektriku a práci. Jedna várka zabere zhruba osm hodin, stejně jako v pivovaru, kde se za tu dobu uvaří mnohem větší objem,“ vysvětluje nadšený pivař.

Každých čtrnáct dní ve svém bytě uvařil dvacet litrů piva, po kterém se rychle zaprášilo. Kvůli ležáku si pořídil speciální lednici, protože už se do té domácí prostě nevešel. „Když jsem tam měl jedno patro jídla a ve zbytku lednice bylo nastrkaný pivo, řekl jsem si, že už to tak nejde. Časem jsem na tom byl po technologický stránce docela dobře - měl jsem doma spilku, ležácký tanky, lahvovačku, vymyšlenou vlastní značku a vytištěný etikety. Všechno bylo ale jen tak pro sebe a pro kamarády....“

Pak ovšem přišla zásadní změna. Z domácího vaření piva se vloni v březnu stala práce na plný úvazek v Parostrojním pivovaru v Lobči. V letecké fabrice už totiž byl jako na trní, potřeboval změnu. „Jednou mi kamarád, kterej si říká pivní partyzán a má i svůj blog na netu, řek, že v Lobči sháněj sládka, abych to zkusil. Nakonec jsme se s majitelem pivovaru Pavlem Prouzou sešli, zjistili jsme, že máme na pivo podobnej názor. A plácli si,“ pokračuje lobečský sládek.

Pokud by si ale někdo myslel, že sládek sedí za stolem a rozdává rozkazy, byl by na omylu. „Je to v podstatě dělnická profese, kterou jsem nikdy nedělal. Musím ale říct, že mě to fakt hodně baví, člověk má čistou hlavu. Na začátku jsem zhubnul asi sedm kilo, ale ochutnáváním piva to šlo zase rychle nahoru,“ směje se Vašek a přitom si z nerezového tanku čepuje lobečský ležák.

Po svém příchodu do pivovaru se postupně pustil do mírné úpravy většiny receptur, základ ale zůstal stejný. „Každej máme jinou chuť a mně třeba přišlo, že ležák máme dost hořkej, takže jsem trochu ubral na chmelu. Hodně jsem si hrál i s těma svrchně kvašenýma. Tady v Lobči je super, že jde o volnou disciplínu, nikdy nebylo přesně stanoveno, jak má chutnat například místní IPA, kterou jsem také trochu upravil. Stout jsme začali dělat víc do čokolády a kávy a letos bych rád doladil i ALE,“ poznamenává pan „starý“ a dodává, že v současné době se snaží doladit recepturu na nové lobečské pivo, které bude ve stylu Berlinen Weisse, takzvaný kyseláč.

Pivo Vaška Kopeckého baví natolik, že mu nestačí být přes týden v pivovaru, vedle toho s kamarády navštěvuje minipivovary, odebírá časopisy s pivní tematikou a je členem pivního klubu na pražské Florenci. „Je to dobrá inspirace, člověk zjistí, jak to vypadá jinde a co by se případně dalo využít i u nás. Jinak mám ještě úchylku v navštěvování pivoték. Když nějakou potkám, hned tam musím zavítat, a tak není divu, že mám pořád plnou lednici různejch speciálů,“ říká Václav Kopecký, který v sobě punkera nezapře.

Ačkoli lobečský sládek vaří takzvaně plnohodnotná piva, která se od těch z velkých pivovarů celkem dost liší, rád si sem tam dá i pivo tradičních značek.

„Když si večer sednete s partou a dáte si šest, sedm ejlů, tak z nich budete brzy namazaný a navíc vám bude ráno šíleně zle, protože jsou to piva plný esterů a aromatickejch látek. Je to spíš na degustaci po třetinkách. Jinak já pivo piju jako společenskej nápoj, není to tak, že bych si doma u televize otevřel lahváče,“ směje se sládek a upíjí ze svého půllitru oblíbenou lobečskou jedenáctku.                 

Jiří Říha