Busta T.G.M. v parku před školouHistorická listina z roku 1352 - více v kapitole HistorieBezdězy z Vrátenské hory (foto: J.Trevisan)Památník mistra Jana Husa, foto: Petra Nejedlá

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2019 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Listina z kostela připomíná ničivé požáry


Na sklonku loňského léta zedníci při obnově fasády kostela svatého Martina ve Mšeně objevili ve zdi uloženou plechovou schránku s pamětním listem a dalšími dobovými dokumenty z let 1876 a 1877. Jak jsme slíbili v listopadovém vydání Mšenska, přinášíme doslovný přepis pamětní listiny.


Dne 16. dubna 1670 vyhořel na tomto místě stávají kostel a věž, která o samotě v gruntu ode dřeva vystavena byla a ve kteréž se 4 veliké zvony nacházely. V týž den a rok zároveň vyhořely ještě: fara, radnice s hodinami, cimbálem a zvonkem ve věži umístěnými, dále škola, spital a přes 40 domů se vším příslušenstvím.

Kdy stavba nového kostela započata a ukončena byla, nemohlo se vypátrati a lze jen tvrditi, že dne 13. září 1696 základní kámen k stavbě věže, která o samotě blíže kostela stála, položen byl a že stavba téže věže dne 16. dubna 1698 ukončena byla. Stavitelé kostela a věže byli: Kristian Ditrich, mistr zednický, soused a měšťan z městyse Doksy jinak Hiršberku, pak Jan Krajsinger, mistr tesařský, měšťan nového města Pražského.

Obilí téhož času platilo: 1 korec pšenice 2 zl. 45 kr., žita 1 zl. 5 kr., ječmene 1 zl. 24 kr., ovsa 1 zl. 6 kr., hrachu 2 zl. - Hodnostáři téhož času byli následující: Michal František, rytíř Věžník z Věžníků, pán na Lobči, Mšeně, Velkovšelisích a Humburku co vrchnost a patron kostela. Matyáš Augustin Tobolář (Tobolarius), farář, panský rychtář Jiří Sklenář, primator Jiří Mareček, pak Jiří Konětopský, Jiří Šmid, Samuel Chobota, Jiří Najman a Vít Živný, úředník spitalní Václav Černohorský; rychtáři městští: Jan Fliegl a Jan Pokorný - listina stará, ve kteréž vše toto popsáno jest, uložena je v městském archivu a končí takto: „A tak v těchto těžkých letech, jsouce velikými kontribucemi, verbunky za 16 let trvajícími, země obtěžována, s velikou těžkostí tato práce mezi jinými obtížnostmi ku konci přivedena jest. Z čehož ze všeho budiž tobě Bože čest a chvála věčně věkův vzdávána, a kdokoliv to čísti budeš, pomní na to, že co jsme my nyní, i ty budeš, nadějí k tobě máme, že na nás motlitbou Páně vzpomeneš. Ámen staň se tak.“

Hroznější a zhoubnější požár než zde výše popsaný, vypukl opět dne 22. června 1867 po 11. hodině dopolední, kterýž podporován strašným větrem zničil věž s třemi velkými a třemi malými zvony, hodinami s dvěma cimbály, dále radnici a 53 domy se vším příslušenstvím, k tomu ke všemu uhořelo 11 lidských životů. Škoda tímto požárem učiněná obnášela 200.000 zlatých. Uváží-li se, že v tomto desítiletí ještě jiných pět požárů město naše stihlo, a mimoto čtyřikráte strašným krupobitím občanstvo velikých škod utrpělo, uváží-li se, že přitom při všem velikými poplatky stíženi jsme, tož zajisté každý čtoucí list tento, uzná, s jakými obtížnostmi bylo nám zápasiti, než-li mohli jsme stavbu chrámu zaplatiti. Dnes ku konci zapsaného datum, po devítiletém požáru, po mnohém protahování a protestech se strany patrona kostela vedených a po vícero od městské podaných proseb a stížnosti až u samého Veličenstva císaře a krále Českého Františka Josefa I., který nás také milostivě vyslyšel, dnes konečně přikládáme k dílu ruce, kladouce tento základní kámen co počátek stavby k jednoduchému chrámu Páně, ve kterémž nechť se jen po všechny časy v řeči mateřské hlásá pravda Boží, která vede lidstvo k pravé víře, mravnosti a k spasení. Chrám Páně tento budiž domem smíru, útěchy a pokoje.

Stavbu nového kostela pronajali stavitelové, Pražští pánové: Václav Kaura a Alois Doubrava za cenu 44630 zl. nepočítaje v to hmotu, která ze starých zdí zbyla. Co stavby vedoucí se zúčastnili Václav Kocourek z Borotic a Josef Čapek ze Zdic.

V témž roku byla cena obilí tato: 1 hektolitr pšenice 9 zl. 20 kr., žita 7 zl. 40 kr., ječmene 5 zl. 60 kr., ovsa 4 zl. 50 kr., řepky 12 zl. 25 kr. Chmel utrpěl velké zkázy, veškerá úroda obnášela 4000 kilogramů následkem čehož se dnes platí za 50 kilogramů 230 zl. Ovoce veškeré pomrzlo. - V témže roku byla vypovězena válka od knížete Srbského Milana a knížete Černohorského Mikuláše tureckému císaři a sice na osvobození slovanských našich bratrů křesťanů Hercegovců, Bosňanů a Bulharů z jařma a ukrutenství tureckého - válka dosud trvá a naši pobratimové udatně bojují.

Město Mšeno bylo té doby přiděleno k hejtmanství a soudnímu okresu na Mělníku, zemskému soudu však v Praze. Patron kostela jmenuje se JUDr. Frant. Vaňka, šlechtic z Rodlova, majitel velkostatku Lobeč. Duchovní správu vedli: farář P. Frant. Kondelík a dva kaplani. Obecní představenstvo a zastupitelstvo pozůstávalo z následujících osob: purkmistr Antonín Černohorský, kupec, radové: Frt. St. Hulicius, kupec; Frt. Jos. Janatka, kupec; Frt. L. Matoušek, lékárník; Frt. Kartr, knihař; výborové: Andlt Frant., Červenka Karel, Dlouhý Frt. starší, Dlouhý Frt. mladší, Janatka Čeněk, Hulicius Jan, Kolátor Václav, Kozlík Josef, Konětopský Jindřich, Kus Matěj, Kabrna Frant., Medonos Jan, Najman Josef, Polívka Václav, Pfeifer Eduard, Pokorný Jan, Souček Karel, Štoček Čeněk, Štolz Jan Vojtěch, Slavík František, Tyzner Antonín, Živný Frt. Augustin, Živný Antonín, Živný Václav, Živný Jan. Městský tajemník Josef Zeman.

Statek měšťanský spravovali: předseda František Hrdlička, výborové: Jan Mareček, Frt. Tyzner, Antonín Rokos, představený přifařených obcí jmenují se: Frant. Špringl z Vrátna, Jan Šimonek ze Stránka, Josef Vojna ze Skramouše, Václ. Fouček z Lobče, Jiří Goldbach z Doubravice, Josef Mattauch z Libovis, Frt. Richter z Olešna, Jos. Itze (?) z Konrádového dolu. Na škole mšenské vyučují: řiditel Karel Souček, Ignác Nejedlý, t. č. též řiditel choru, Frt. Drbohlav, Jos. Kalita, Pavel Režný, Leonard Matěcha, ženské práce vyučuje Rosalie Säubrlichova. Školu navštěvuje 500 žáků. Mšeno čítá 350 domů a 2500 obyvatelů. Živnostenských spolků jest šest, dále spolek divadelních ochotníků, zpěváků, občanské záložny, akcionářů pivovaru a sladovny, vysloužilců.

Na stavbu kostela obdrželi občané mšenští od Jeho Veličenstva Císaře a krále Františka Josefa I. a jiných ještě dobrodinců 3861 zl. 18 kr. milodarů, kteréž však rozhodnutím ck. ministra kultu libovolně patronu kostela přisouzené byly. Proti takovému nespravedlivému rozhodnutí vedla sobě městská rada u Jeho Veličenstva stížnost, následkem kteréž musel opět tentýž ministr toto své rozhodnutí změniti a milodary opět jen občanům mšenským po právu přiřknouti.

Městská rada chtěla položení základního kamene velmi důstojně oslaviti, než nestává se tak dle přání za tou příčinou, poněvadž farář P. Frt. Kondelík takové podmínky kladl, na které se přistoupiti nemohlo, proto jen kvůli pokoji klademe dnes tento kámen bez kněze a církevních obřadů tiše v místo toto. Sláva na výsostech Bohu a pokoj lidem dobré vůle! Sláva králi Českému Františku Josefu I. Sláva svobodě.

přepsal Jiří Říha