Putování po nejkrásnějších místech Evropy se Zdeňkem Berglem, 8. díl
Oblast Kapadokie leží na Anatolské náhorní plošině uprostřed Turecka. Jedná se o nepříliš velkou plochu, z geologického hlediska ovšem nesmírně cennou. Asi před třiceti miliony let blízké sopky Erciyes, Hasan a několik dalších pokryly při svých erupcích celou oblast vrstvami popela různého složení. Přes ten se na některých místech navrstvily vyvřelé horniny a po čase vše ztuhlo. Čas a přírodní živly zapracovaly a výsledkem je to, co dnes všichni obdivují.
Postupné zvětrávání, vodní a větrná eroze utvořila útvary, které svým pohádkovým vzhledem a množstvím nemají ve světě obdoby. Vznikly tak někde až čtyřicetimetrové špičaté útvary, kterým tady říkají Pohádkové komíny. První obyvatelé je považovali za komíny bájných bytostí, žijicích v podzemí.
Komíny mají různý tvar, na mnohých se drží plochá nebo špičatá vrstva tvrdého čediče. Měkký
sopečný tuf ve spodní částí eroze více obrousila. Připomínají naše Pokličky, jen jsou mnohem vyšší a je jich zde trochu víc, počet jde do tisíců. Kde eroze pracovala delší dobu, došlo ke zřícení horních částí, to zbylé se ještě víc obrousilo.
Každý komín je jiný, při troše fantazie si každý může představit podobu s nějakou známou věcí. Celou oblast tvoří několik rozlehlých údolí, na okolních svazích už se zárodky nových komímů postupně vytvářejí.
Během dvou dnů jsme stačili většinu údolí projít. Do některých komínů vytesali jeskyně, k nim vedou žebříky a uvnitř se dá posedět a popít. Pokud tedy někomu stačí turecký národní nápoj čaj. Kdo by měl chuť na pivo, má smůlu, to by Aláh nedovolil. A opravdu to tady dodržují.
Mnohé tufové skály obyvatelé ve středověku využívali k bydlení, stačilo vysekat jeskyně a celoroční bydlení měli zajištěno. Jednalo se hlavně o křesťany, kteří tu vysekali i množství kostelů a kaplí. U města Göreme ještě tyto prostory využívají, spíše
ale jako stáje nebo skladiště. Viděli jsme i několik skalních hotelů. Největší atrakcí oblasti jsou ale podzemní města, ve kterých se ukrývali křesťané před muslimy. O tom se zmíním ale až příště.
Zdeněk Bergl