Člověk potřebuje pohyb, ale přirozený
Sport a zdraví. Zdálo by se, že to jsou spojené nádoby, ale skutečnost je jiná. Člověk nepochybně potřebuje pohyb, ale přirozený, který vychází z podstaty jeho bytí. Jinými slovy veškerá fyzická aktivita je evolučně vázaná na podmínky žití. Prapředci měli vyvinuté svaly dolních končetin, aby mohli uniknout nepříteli. Horní končetiny sloužily k boji a získávání potravy. V průběhu času se postupně snižovala potřeba vyvinutého svalstva, lidé začali více posedávat a chodit. Nicméně práce byla stále zapotřebí, ať se jednalo o štípání dříví, vaření, sbírání ovoce a hub, pěstování zeleniny na zahradě, okopávání půdy nebo pečování o domácí skot. I to se ale v dalším průběhu změnilo. Začalo se chodit do jídelen, kupovat hotové potraviny a volný čas trávit v kulturních zařízeních, pro někoho v divadlech či kinech, pro jiné v hospodách. Přirozenou chůzi nahradila veřejná i soukromá doprava. Začaly se hledat náhražky přirozeného pohybu. Běh, plavání, jízda na kole, lyžování, posilování nebo fitness.
Všechny tyto únikové aktivity ale mají i odvrácenou část, která nejen neprospívá zdraví, ale dokonce mu škodí. Oblíbený jogging vyvolává neúměrnou zátěž na kolena a poškozuje klenbu chodidla. Kromě toho zvyšuje hladinu endorfinů v těle, což sice přináší pocit libosti, ale i závislosti obdobné jako při používání návykových látek. Existují studie, které uvádějí, že trvale zvýšená hladina endorfinů snižuje odolnost organismu a může způsobovat i některá nádorová onemocnění.
Plavání je přirozenější aktivita, zvyšuje kapacitu plic a rozvíjí svalstvo hrudníku a horních končetin. Problém je v tom, že většinou se neodehrává v přírodě, ale uzavřených bazénech nebo koupalištích s upravenou vodou, která škodí kůži. Často se v takovém prostředí přenášejí různé choroby, o plísních ani nemluvě. Ostatně není divu, že téměř sto procent plavčíků trpí mykózou dolních končetin.
Při jízdě na kole vzhledem k nepřirozenému posedu dochází k trvalému poškození krční páteře. Při jízdě v terénu dochází i k dlouhodobé zátěži na zápěstí a ke vzniku onemocnění karpálních tunelů, obdobně jako u nemocí z povolání v případě zedníků, pekařů nebo řezníků. Tento jev se téměř pravidelně vyskytuje i u hokejistů. Nepřirozený vývoj svalstva je běžný i u oštěpařů a tyčkařů. Tenisté a koulaři zase mají vyvinutou jen jednu horní končetinu a druhou ochablou. Lyžování vyvolává přetížení dolních končetin a v případě i zcela běžných pádů k poškozování kolenních vazů a chrupavek. Fitness centra, kde lidé běhají na pásech v nedýchatelném prostředí místo toho, aby se pohybovali v přírodě, posilují svaly, které nikdy nevyužijí, pojídají různé potravinové doplňky, jsou slepou uličkou civilizace.
Úrazy, to je další závažný problém všech sportovních aktivit. Zlomené končetiny, otřesy mozku, poškozené sleziny či natržená játra jsou doprovodným znakem fotbalistů a zápasníků. A to jsme stále jen u rekreačního sportu. Vrcholový a profesionální sport už se zdravím nemá vůbec nic společného. Neúměrné trvalé a jednostranné zátěže často podporované různými povolenými i zakázanými prostředky jsou nepochopitelnou metlou současné společnosti. Honba za stále vyššími výkony vytváří novou generaci dobrovolných invalidů. Tento proces se asi nezastaví, přitom nám nic nebrání, abychom se vrátili ke svým kořenům a třeba jen pravidelně chodili v přírodě na čerstvém vzduchu.
MUDr. Ivan Heidler, CSc., Kanina